Viklický a Mraz znovu spolu (a přes AKT)

Viklický a Mraz znovu spolu (a přes AKT)

zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.9

28.února vyšlo na mnichovské značce ACT Music další album z řady Duo Art, které je pro našince obzvláště zajímavé: jmenuje se „Together Again“ a znovu se na něm potkali GEORGE MRAZ a EMIL VIKLICKÝ, pro kterého to znamená debut u tohoto vydavatelství, a to v 65 letech! Díky producentovi Siggimu Lochovi tak mohl Viklický rozšířit plejádu (mladších) především skandinávských, německých a polských jazzových klavíristů, kteří natáčejí pro ACT Music.

Na „Together Again“ se Mraz a Viklický potkali ve studiu již počtvrté – po albech „Morava“ (2002), „Sinfonietta – the Janacek Of Jazz“ (2003 – pro Japonsko) a „Moravian Gems“ (2007), na nichž však participují ještě Laco Tropp, Billy Hart, Lewis Nash, Zuzana Lapčíková a Iva Bittová – avšak takto v duu spolu natáčeli poprvé. Přičemž po autorské a aranžérské stránce je album cele Viklického. Přimyslíte-li si vynikající, až krystalicky čistý a projasněný zvuk a již tradičně nápaditý, po grafické stránce minimalistický obal, vlastní jen tomuto labelu, patří „Together Again“ rozhodně k výjimečným položkám Viklického bohaté diskografie!

george-mraz-emil-viklickýJedenáctka tracků bezmála dvaapadesátiminutového alba obsahuje pět Viklického autorských kompozic, tři tradicionály (z pokladnice moravské a slovenské lidové hudby), dva kusy od Janáčka a jeden od Fibicha. Tedy co do repertoáru nic překvapivého, nového – dokonce některé skladby zařadil Viklický již na některé ze svých předchozích alb. Týká se to třeba kompozic „Přeletěl ftáček“ a „U Dunaja, u Prešpurka“, inspirovaných slovenskými lidovými písněmi. Jenže zde je oba protagonisté hrají více jako blues, což považuji za velmi nápadité, zvlášť, když se smutek, nostalgie a citová niternost nevytratily, spíše naopak. Totéž se týká i svižnější nalidovělé skladby „Up On A Fir Tree“, i zde je blues zdařile naroubováno tentokrát na moravskou jedli. Zcela jinak ale přistupují Viklický a Mraz k tradicionálu „I Sew Grey Pidgeon“, kde šedou nádherně prosvětlili a Mraz zde vykouzlí jedno ze svých nejkrásnějších sól, při kterém slyšíte i jeho nadechování. „V Holomóci městě“ je Viklického letitý flák, který zdobí mimochodem také jeho stejnojmenný albový debut z roku 1978. Antré je smyčcově basové, poté již slyšíte swingově jiskřící jízdu – patrně je to nejjazzovější skladba desky, a proto je patrně zařazena jako poslední. Mraz pomocí hry smyčcem ozdobí též průzračnou, nalidověle jazzovou baladu „Moon, Sleeping In the Cradle“.

imageZbývá se zmínit o autorském vkladu skladatelů Fibicha a Janáčka. Dvojice jazzmanů vystihla onu zpěvnost českého romantismu 19.století, takže Fibichův „Poem“ zní velmi svěže a Mraz zde navíc exceluje v tanečně svižném sóle. Téma z 5.části nejznámější Janáčkovy kompozice „Sinfonietta“ se pod jazzovými klávesy a strunami proměňuje v baladu s dramatickým nábojem a nepopsatelným napětím, které je umocněno krátkým motivem ne nepodobným onomu geniálnímu z úvodní části klavírní sonáty „I.X.1905 (Z ulice)“, jež se zove příznačně „Předtucha“. A předtucha, že jazzové pojetí „Thank You, Laca“, to jest árie z Janáčkovy opery „Jenůfa“, bude také milým překvapením, se vrchovatě naplnila: zde je patrný nejen bluesový feeling, ale také forma – a to neobyčejně zdařile! Koneckonců, i ve Viklického skladbě „Austerlitz“ (Slavkov), z níž tryskají emoce na všechny strany, je harmonicky přítomen Janáček a blues, tentokrát ve svižněji vypjatém pojetí.

Takže si jdu CD s chutí pustit znovu…