Eke Simons a její klavírní album pro mlsouny

Eke Simons a její klavírní album pro mlsouny

zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.6

Jedno z nejpozoruhodnějších loňských klavírních alb vydala vlastním nákladem dvaatřicetiletá holandská pianistka EKE SIMONS. Jmenuje se lakonicky „Eke Simons – piano“ a české posluchače může potěšit dvojnásob. Na CD totiž zní také Leoš Janáček!

Eke Simons vystudovala Královskou konzervatoř v Haagu, absolvovala také mistrovské kurzy třeba u Pascala Devoyona a minimalisty Steva Reicha. Pravidelně vystupuje nejen v Nizozemí, ale také ve Švédsku, Německu, Anglii a Španělsku. Často se s klavírem objevuje i v projektech soudobé vážné hudby, nejčastěji s bicími nástroji, mnohdy na hranici s improvisingem a crossoverem.

Avšak její debut obsahuje soudobou a romantickou klavírní tvorbu, samozřejmě s přihlédnutím na posluchačskou atraktivitu. Ale nikoli ve smyslu úlitby, či dokonce nadbíhání obecnému vkusu. Naopak. Jde o interpretačně vyspělé a co do umělecké hodnoty svébytné album. Cennější a obdivuhodnější o to více, že většinu skladeb, jež na album Simonsová zařadila, před ní interpretovali a nahráli na desky ti největší pianisté 20.století!

CD má měkký, chvílemi až melancholicky zamžený zvuk, který však dokáže nabývat na intenzitě s obrovskou akcelerací. Přesně tak, jakým způsobem Ake Simons hraje. Nahrávka vznikla ve studiu Fattorih Musica v německém Osnabrücku, s pianem Stainway D. Má také hezký obal, cover foto je od samotné klavíristky – rozostřený obraz lesa kdesi ve Švédsku koresponduje hlavně s romantickým repertoárem na albu.

61AM9CESoCL._SL500_AA280_Debut Eke Simons otevírá moravský solitér Leoš Janáček a jeho majstštyk „1.X.1905 – Z ulice“. Má dvě části, jež se jmenují Předtucha a Smrt. Pianistka dokáže okamžitě zapůsobit na posluchače, neboť má svůj vlastní hudební jazyk, odlišný od robustnějších mužských protějšků. Ne, že by např. takový Horowitz nedokázal hrát s něhou, citlivým vhledem a emotivně, ale Simonsová udržuje nejsilnější napětí právě v těch nejjemnějších pianissimech, nepotřebuje bouřit a bublat jako sopka. Onen kratičký motiv beethovenovské osudovosti však dokáže vykroužit takovým způsobem, jako by vás pohladila ostrá čepel dýky. V druhé větě, Smrti, dokonale časuje každý úhoz, každý dotyk s jednotlivou klávesou, a přitom láva tónů ani na okamžik nerozbředne. Pro ty, kdo se neorientují v klasické hudbě, připomínám, že tuto skladbu napsal Leoš Janáček již po smrti svých dětí, vláčen kolotočem života, přesto nadále citlivý k bolesti a úzkosti obyčejného člověka, neschopen zavírat oči před křivdou a bezprávím. Název skladby se vztahuje ke dni, kdy byl na ulici ubit jeden z dělníků při manifestaci za zřízení české univerzity v Brně.

Album „Ake Simons – piano“ obsahuje také světovou premiéru nahrávky kompozice „Piano Sonata op.4“ současného švédského skladatele Kurta Wiklandera (nar.1950). Je rozdělena do tří částí, jejichž názvy vystihují obsah: Fantasia, Intermezzo, Toccata. Jde o moderní a duchovně bohatou skladbu, v některých sekvencích blížící se Prokofjevově a Šostakovičově výbušnosti srdce a rvavosti ducha, s občasnými náznaky atonality a s finále, oslavujícím přírodní sílu v člověku. Eke Simons mi zde trochu evokuje podobné toccatové výlety Keitha Jarretta.

Eke-Simons-pianoRomantickou část debutového alba svěřila interpretka velikánům Lisztovi a Schumannovi. Franz Liszt je zde zastoupen dvěma skladbami. „Vallée d´Ebermann“ se vztahuje ke švýcarským horám a pocitu lidské malosti a bezvýznamnosti ve víru otázek: Co chci? Kdo jsem? Mám se zeptat Přírody? Klavíristka ji nehraje ani se sebemenším náznakem nihilismu, spíše s pochopením pro lidské slabosti, z níž se rodí pokora. „Consolation no.3“ (1849) napsal Liszt jako metaforu lidského odcizení, pocitu, jenž ho ovládal po smrti Chopina. Eke Simons tuto skladbu interpretuje s Wagnerem v srdci a se Schoenbergem v prstech.

Album uzavírá Robert Schumann a jeho slavná „Fantasie C-dur op.17“, kterou autor věnoval právě Lisztovi. Samozřejmě z ní již probleskuje architektonické mistrovství podle Beethovenova vzoru a před posluchačem vyvstává barevná země snů. Volná sonátová forma je rozčleněna na tři části: první je rapsodická a vášnivá, druhá majestátně pochodová s variacemi na témata z předchozí části, třetí je oproti tehdejšímu úzu neobvyklým finále, neboť v pomalém rytmu, dokonce až meditativního rázu. Eke Simons ani na okamžik nesklouzla k laciné přecitlivělosti a rozplývání, ani kapka sladkého nektaru! Přesto natočila desku pro hudební mlsouny…