Hudba, kterou dělá Volker Goetze, trumpetista narozený v Německu a usazený v NYC, s Ablayem Cissokem, senegálským zpěvákem a hráčem na koru, překračuje jak zeměpisné tak muzikální hranice. V roce 2008 nahráli společně prvotinu Sira, která se stala unikátní hudební syntézou dlouhodobé tradice vypravěče/griota v moderním pojetí. V jejich první nahrávce pro Motema Music – Amanke Dionti – se Goetze a Cissoko znovu vydali odvážnou zvukovou cestou od západoafrické pouště a pobřeží až po urbanistickou krajinu New Yorku a Paříže, která promlouvá na téma našich historických kořenů i našeho uspěchaného, odlidštěného moderního snažení. Podle tradic griotů se Cissoko pokouší uzdravit naši duši svou hudbou a v partnerství s mistrem Goetzem se mu to daří, jejich nahrávky jsou opravdovým duševním balzámem.
Goetze říká, že Amanke Dionti vznikalo během turné s nabitým programem po uvedení Sira. „Dá se říct, že Sira vzniklo intuitivně, zatímco v době, kdy jsme nahrávali Amanke Dionti, jsme si mnohem více uvědomovali základní prvky naší společné práce,” vysvětlil. Vystupování v cizině dalo dvojici dostatek příležitostí definovat přesněji unikátní proces jejich souhry, ať během kontroly nahrávek, za scénou nebo během vystoupení. A protože charakter improvizace je klíčový prvek skoro meditativní podstaty jejich soundu, Goetze také zdůrazňuje, že Amanke Dionti je na ní zaměřen. „Když hrajeme, hrajeme jednoduše ve stavu blížícímu se meditaci. Každý dobrý hudebník ví, jak se do této ‚zóny’ dostat, a mne udivuje, že se dokážeme v této zóně pohybovat víc jak hodinu při každém vystoupení. Samozřejmě reakce posluchačů pomáhá. Ale když nahráváme ve studiu, je důležité dostat se tam také a na stejně dlouho, ne kvůli perfekcionismu, ale abychom vyvolali stejný pohodový okamžik. Meditující nemůže v tomto stavu setrvat jak chce dlouho. Koncentrace je velice obtížná. Mysl je toulavá. Musí se neustále vracet do přítomnosti.”
Pro Amanke Dionti zvolili Goetze a Cissoko velmi speciální prostředí téměř dvěstě let starého dřevěného kostela Bon Secours v Paříži místo sterilního studia. „Akustické hraní nám umožnilo dynamičtější spolupráci. Prostory s přirozeným zvukovým efektem jsou ideální pro koru, hlas a trubku. Dřevěný kostel je perfektním místem pro naši hudbu už také svou mystikou.”
27.1.2014 19:30 v Divadle U HasičůCissoko – ze starého rodu griotů, západoafrických bardů, kteří jsou nositeli ústní lidové tradice zabývající se osobními a sociálními záležitostmi sdělovanými pomocí hudby – využívá nahrávek s Goetzem k modernizaci své tradiční role. Náměty jeho skladeb jsou jak osobní, tak všeobecné, ze zkušenosti i vypozorované. Poklid první skladby Kanan Maloundi zrcadlí griotův společenský apel v řeči mandinga k ochraně křehkého umění. Cissokův dokonalý hlas, úzce propojený s korou a trubkou, je typickým soundem a stylem, který této dvojici přinesl uznání po celém světě.
Amanke Dionti, což se dá přeložit jako „Ona Není Tvůj Otrok”, zaručeně způsobí rozruch v Senegalu, Cissokově domovině, protože otevřeně mluví o zastíraných ale stále sužujících společenských problémech Senegalčanů. Cissokovy texty vyzývají k respektu vůči tisícům dívek, které jsou posílány hladovějícími rodinami z nejchudších zapadákovů do měst jako služky do bohatších rodin. Naděje, že budou pracovat za byt a stravu, vzdělání a trochu peněz, které by si nikdy doma nemohly vydělat, se v mnoha případech nesplní, na místo toho jsou zneužívané a zachází se s nimi jako s otroky. Cissoko tím porušil tabu své země. Vlastní role griotů je mluvit o tom, co je ostatním lidem zakázáno. Cissoko však ventiluje tyto problémy před posluchači ve světě a stává se tím v podstatě „globálním griotem”.
Amanke Dionti uzavírá skladbou Miliamba, což je v podstatě tradicionál o obětování nedotčené dávným bohům. „Pro mne tato píseň symbolizuje všechny nedobrovolné oběti nespravedlnosti a nesnášenlivosti”, říká Goetze na vysvětlenou, proč skladbu zahrnuli do CD. „Má v sobě pro mne hojivý smutek.”