Anne Farnsworth a její písňové polibky

Anne Farnsworth a její písňové polibky

zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.4

Je jen málo opravdu vyrovnaně zdařilých alb jazzově vokálních coververzí rockových a popových hitů. Většinou je jazzový zpěvák navzdory nasazení „pohřbí“, ať už ve snaze vyrovnat se hitovému zvuku či naopak sugestivní syrovosti, nemluvě o mnohdy křečovité snaze uchopit píseň jinak.

Naštěstí výše uvedené neplatí pro teprve druhé album americké zpěvačky a pianistky ANNE FARNSWORTH, jež dostalo název „SEALED WITH A KISS“. Zpěvačka si jej vydala na vlastním labelu JazzMedia Productions, avšak distribuci naštěstí svěřila firmě Naxos, takže by mělo být k mání bez problémů i u nás. Pětašedesátiminutové album je sestaveno z kolekce 13 rockových, popových a soulových hitů ze 60.až 70.let, zaaranžovaných pro jazzové trio, respektive kvartet.

Anne Farnsworth je pozoruhodná jazzová diva. Na svém kontě má pouze dvě alba – to první vyšlo již před osmi lety, jmenuje se „Saturday Morning“ a obsahuje vskutku pohodové verze standardů, jako např. „Exactly Like You“, „Autumn Leaves“, „Dolphin Dance“ a „Moondance“, natočené s vlastním kvintetem. Zpěvačka a pianistka žije v Los Angeles, a více než nahrávání desek věnuje se koncertování, pedagogické činnosti a žurnalistice. V loňském roce učila dokonce v Evropě, na Lotyšské akademii hudby v Rize, je také autorkou respektované Učebnice jazzových vokálních technik (2003). Píše pravidelné sloupky, eseje, rozhovory a recenze pro různá hudební periodika, také pro vydavatelství Concord, založila dokonce vlastní společnost JazzMedia Press. Koncertovala s legendami Harrym „Sweets“ Edisonem, Johnnym Griffinem, Jaki Byardem a Herbiem Hancockem, její písně zní i v televizním detektivním seriálu „Shield“ (2002 – 2008), oceněném Zlatým globem.

Music Album Banner

Své druhé album „Sealed With A Kiss“ natočila Anne Farnsworth převážně v triu, zato s rytmikou skutečně par excellance: mistr bezpražcové baskytary Alphonso Johnson a bubeník Ndugu Chancler, nynější opory kapely Carlose Santany. Na pěti skladbách pak hostuje tenorsaxofonista Doug Webb, na dvou kytarista Steve Trovato.

A hned úvodní „How Can I Be Sure“ (hit kapely The Young Rascals z roku 1967) nenechá nikoho na pochybách, že Farnsworthové trio našlo recept, jak neotřele a co do výrazu bohatě, přitom navýsost jazzově uchopit vlastně již „profláklé“, letité hity. Anne zpívá sytým, ohebným hlasem, perfektně frázuje a disponuje velkým rozsahem, který jí však neslouží ke zbytečnému exhibování. Obejde se většinou i bez efektního scatu – na albu scatuje pouze třikrát! Navíc jako pianistka je neméně zdatná, hraje v doprovodu hutně a plnokrevně, v sólech zpěvně melodicky, barevně a s plnou škálou emocí. V dalším svižnějším kuse, „Spooky“ (Mike Shapiro 1967), přichází ke slovu tenor hostujícího Webba, jenž umocňuje tvárnost a ohebnost zpěvu a cituplný emoční náboj klavíru, takže tento hit se mění v jazzovou baladu. Juvenilní soulovku Stevieho Wondera (z roku 1967) pojímá Anne stejně vyzrále jako královna soulu Aretha Franklin třicet let před ní. Nechybí vynikající saxofonové sólo a gradující zpěv. Titulní „Sealed With A Kiss“ (Bryan Hyland 1962, Bobby Winton 1972) protagonisté zjazzují s odzbrojující lehkostí, zpěvačka zde svou přirozenou ležérností připomíná Ellu Fitzgerald, zvlášť, když si tady i zascatuje. Vynikajícím způsobem trio uchopilo známou hendrixovku „Crosstown Traffic“, z níž udělalo svižný, soulově vypjatý kus (i s ženským vokálním „křovím“) a na nejvyšší otáčky vygradovanou triovou jízdu. Oproti tomu sladká hitovka „Johnny Angel“ (Shelley Fabares 1962) ještě více zesládne nostalgickým zkřehnutím a archaicky elektrifikovaným kytarovým sólem. Argentova pecka „She´s Not There“ (The Zombies 1964) tady dostává jazzový šmrnc, včetně excelentního klavírního sóla a překvapivého dynamického a výrazového zlomu se sólujícím tenorsaxem. Vrcholem alba budiž jedinečně pojatý hit kapely Fleetwood Mac z roku 1973 „Hypnotized“ – již free-jazzový úvod se zdvojeným saxem vás posadí na zadek, stejně tak v plné šíři mnohotvárný zpěv, od temně zabarveného až po vypjaté výšky, s rockově přímočarou rytmikou a závěrečným dialogem tenora a scatu. Beatlesovský hit „Here, There And Everywhere“ se pod rukama tria a ústy Farnsworthové mění v jazzovou baladu s nabluesovělým pianem, stejně tak „Don´t Let Me Be Lonely Tonight“ písničkáře Jamese Taylora (1973) dostává ještě jímavější podobu, dokonce s websterovsky vřelým tenorem. Mezi tyto citovky je vklíněna hutná soulovka „Let´s Stay Together“ (Al Green 1971) s magmatickým vokálem a hancockovsky svěžím klavírním sólem. Album vrcholí dvěma coververzemi, která díky instrumentální složce jazzoví interpreti „natáhnou“ téměř do kosmických, ale stále ještě únosných jízd. „Deacon Blue“ (Steely Dan, z alba „Aja“ 1977) je nerozměrnější kompozicí (téměř 9 minut) a podílí se na ní všech pět zúčastněných muzikantů, závěrečný „Trouble Man“ od Marvina Gaye (1972) zachovává svou soundtrackovou dramatičnost, zpěvačka tu rozbalí své umění v tom nejplnějším rozsahu, rytmika je patřičně úderná a basák vystřihne své nejparádnější sólo, stejně tak Anne coby pianistka.

Album hodnotím jako vynikající jazzový počin u nás prakticky neznámé jazzové zpěvačky, která strčí do kapsy poslední albové počiny těch největších ženských hvězd…