Dřívější termín „psycho-folk“ z debutového alba Naboku“ (2011) nahradilo duo KACHNA A ZODIAC konjukturálnějším stylovým označením „keltský šanson“ a vlastním nákladem vydalo nyní album druhé. Zove se „Volání“ a na ploše 40 minut můžete slyšet deset písní, které vás nenechají v klidu, hlavně svými texty.

kachna-coverDuo Kachna a Zodiac tvoří zpěvačka a akordeonistka Kateřina „Kachna“ Bímová a zpěvák a kytarista Antonín „Zodiac“ Kříž, oba z Hořovic. Svou hudební kariéru začali v loukovém Divadle Na holou – z jejich společné scénické hudby se postupně začaly vylupovat písničky, schopné samostatného života. A tak vznikla Kachna a Zodiac.

Největším kladem alba budiž tvárný a emotivní akordeon a neméně sugestivní zpěv Bímové, mnohdy evokojící Radůzu. Kříž se svým zpěvem a stylem hry na kytaru blíží více čistému folku, víceméně nevzrušivému, bohužel. Ale nakonec se to vlastně ani nejeví jako nedostatek, neboť tak se zintenzivní posluchačský prožitek z nesmírně živočišného projevu Bímové. A tomu odpovídají také texty. Nejde ani tak o dialogy mezi mužem a ženou, ale o střety, klání, souboje, v nichž vítězí žena. Obrazem křehkosti, a tudíž slabosti, je zde muž. To není v písních z našich luhů a hájů, a nejen ve folku, obvyklé. Některým písničkám nechybí navíc hitové ambice (např.hned úvodní Zodiac„Kometám“), tématické přesahy („Boží“) a několik jich skutečně evokuje onoho „keltského ducha“, i když je to vlastně nesmyslné vyjádření, ale běžný posluchač ví, co si pod tímto označením může představit – viz. „Róza“ (tady speciálně Bretaň) či „Voda“.
Rád bych vypíchl (pozitivně) tyto písně: „Emma“ s dryáčnickým akordeonem a dvojhlasým refrénem („qui, et moi…“) na téma „za vším hledej ženu“, „Milenci“ kvůli neobvykle drsnému milostnému vyznání, opět milostně vypjatý „Miláček“ („…miláčku vem si mě, i když to nechci,/já ti pak na kamnech zapálím nehty…“), milostně pijácká „O kashně“ a titulní „Volání“, jež ústí v jakýsi šamanský rituál.

Negativně se dívám pouze na jedinou položku alba, a to po textové stránce: „Draci“ – připadá mi přehnaně expresivní, proklamovaná živočišnost působí příliš na efekt, tudíž v mých očích lacině. Posuďte sami: „Asi jsem posedlá, bláznivá, asi…/Tak shodím šaty a rozpustím vlasy,/budu se milovat s démonem země,/co v dračí podobě už roste ve mně…“!

Celkově posouzeno: zdařilé folkové album, zasluhující si pozornost…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..