Trio Roberta Balzara skryto v oblaku dokonalosti
Robert Balzar

Trio Roberta Balzara skryto v oblaku dokonalosti

Už se toho napsalo dost, a vesměs v superlativech, o novince „Discover Who We Are“ a jeho tvůrcích, kteří se zovou ROBERT BALZAR TRIO. Že bylo nahráno a mixováno v amerických studiích tam a tam, a že nahrávací tým je slovutný a spolupracoval s těmi a těmi americkými hvězdami, a že pianista, který nahradil dosavadního pianistu, žije, hraje a učí v USA, což je samo o sobě něco, před čím je třeba sednout si na zadek. Možná…ale já tak neučiním. Bohužel. Taky jsem se na nové CD Balzarova tria těšil. První zklamání jsem zažil na koncertě tria v Hradci Králové na Jazz Goes To Town, těsně po křtu alba v Jazz Docku. Zdálo se mi to jaksi studené, a právě díky (ne, to je špatně zvolené slovo), KVŮLI pianistovi Jiřímu Levíčkovi, který v triu vystřídal Stanislava Máchu. A to jsem netušil, že album bude ještě „studenější“!

rbt_LIGHTSJistě, má dokonalý zvuk, ale tak dokonalý, že je až sterilní. Ta muzika není ani trochu (až na výjimky, o tom se ještě zmíním) „zašpiněna“ tím, co jazzovou hudbu odlišuje třebas od klasických sonát. Všichni víme, co to je. Bezprostřednost, spontaneita, emoce, vášeň, vnoření, rvavost! Robert Balzar je bezesporu znamenitým basistou a opravdovým lídrem, ale na albu vzal třeba smyčec jen sporadicky, přitom na koncertech jím úžasně jazzovou komořinu přímo rozdírá (a na předchozích deskách také). To je případ třeba úvodu a konce závěrečné kompozice (a podotýkám, že jeho vlastní) „Never Before (For K.)“, kdy vedle tohoto basového zvuku chřestí a ruchají různé drobné perkuse v rukou bubeníka Jiřího Slavíčka a Levíček svůj klavír nápaditě preparuje. Tahle albová finálovka se pak rozjede skutečně s vervou, má šmrnc, tah na bránu, dynamické i harmonické změny, vynikající sóla, zkrátka emoční šťávu! A přitom je to v podstatě balada. Druhá, a taky poslední skladba, jež se vyjímá ze sterility alba, je předposlední track, Balzarova vypalovačka „Day Off“ s příchutí latiny a s pestrou rytmikou, a to hlavně díky bubeníkovi.

Předchozích šest kompozic se sice vyznačují melodickými motivy, povyšujícími tyto až někam k písňovým formám, ale sráží je právě ta přílišná vybroušenost a dokonalost, jež navíc zkušenému jazzovému posluchači nabízí to, co v jazzu nehledá – předvídavost, co bude dál! Týká se to především klavírní hry, kdy má takový posluchač dojem, že ta hra vlastně nic nevyjadřuje, nic neříká, prostě plyne příslušným časovým úsekem. Mnohdy jsem se já osobně raději zaměřil na rytmickou stránku, tam bylo často co poslouchat, ale ani tam jsem se nějakých velkých překvapení nedočkal. Zářným příkladem budiž uchopení nádherné písně „Živý“ z repertoáru Dana Bárty, kdy je ústřední motiv hrán zcela totožně a ona jazzovější, improvizační vložka pak působí až příliš „naroubovaně“ (a ještě k tomu to není moc vhodný roub…). Ale zde musím alespoň vyzdvihnout nádherně křehké a malebné basové sólo, jež pod názvem „Hope (For Your Sound No.3)“ slouží vlastně jako předehra k této skladbě…
Takže, když shrnu všechna pro a proti, vychází mi počet 2,5 recenzentních hvězdiček (z pěti, ne z deseti – to by bylo až příliš kruté!).