Kowalewski a jeho basové hlazení po srsti

Kowalewski a jeho basové hlazení po srsti

Slovenský label Hevhetia je úzce napojen na mladší katovickou jazzovou líheň. Budiž toho dalším důkazem polský kontrabasista ADAM KOWALEWSKI, který zde nyní vydal své sólové album „FOR YOU„. Bylo natočeno již v roce 2011 a celé je laděno velmi lyricky, čemuž odpovídá i meditativní přírodní motiv na obalu CD. Obsahuje dueta s pianistou Piotrem Wyležolem, který s Kowalewskim hraje stabilně ve vlastním triu. Adamův kontrabas tvrdí muziku také v sestavách Davida Dorůžky, Adama Pieroňczyka, Jarka Šmietany, Piotra Wojtasika a dokonce v kvintetu proslulého houslisty Nigela Kennedyho! Lze očekávat mimořádný počin na poli komorního jazzu, což se však bohužel potvrdilo pouze zčásti.

Kowalewski a jeho basové hlazení po srstiStopáž bezmála 69 minut na 8 kompozic mi zde připadá jednoduše příliš dlouhá. Témata nejsou zas tak převratně nosná, takže méně by bylo v tomto případě rozhodně více. Většinu skladeb bych zkrátil mnohdy až o polovinu, a pak by to bylo album jak víno! Takhle to byl jen vinný střik, sice osvěžující, ale když pomine počáteční lahodnost, zbude poté už jen zteplalá fádnost (sice ještě ne unylost, ale!). Zajímavé na tom je, že nejlépe vyzněly oba převzaté moderní standardy, čtvrtý track „Little Girl I´ll Miss You“ (Bunky Green) a závěrečná, dokonce nejdelší balada „If One Could Only See“ Billyho Harpera. Obě rozezní v úvodních minutách mistrná sólová basa, dueta jsou zde pak skutečnými dialogy, jež skladby skutečně kompozičně tvoří, budují a rozvíjejí. Zbylých pět kompozic napsal přímo pro toto album Kowalewski a jednu Wyležol. Jeho nápaditě vystavěná balada „White Water“ patří k vrcholům této kolekce, samozřejmě jeho piano je tady hlavním stavebním kamenem (v úvodu zní dokonce sólově) a kontrabas je spíše nositelem témat, jež piano posléze rozvíjí. Po dobu 9 minut trvání skladby se stále něco děje, i když i v tomto případě by krácení, nebo spíše zhuštění také neuškodilo, spíše naopak – účinek hudby by ještě více umocnilo.

Ale krátit měl Kowalewski rozhodně ve svých pěti autorských počinech! To je vůbec tak trochu problém sólových projektů byť vynikajících basistů – je to asi způsobeno tím, že se cítí být většinou ve stínu velkých instrumentálních sólistů, takže ve svých vlastních projektech inklinují až k sólistické „onanii“. (Světlou výjimkou budiž Avishai Cohen nebo Charlie Haden, z mladší generace Dan Berglund.) Kowalewski se sice jako sólový hráč dopředu příliš necpe, tolik neexhibuje, snaží se jít více po tématu a celkové náladě, jež je vesměs baladická, ale o to více měl skladby kompozičně zhustit právě tím, že by je tolik nenatahoval. Ve druhé polovině už většinou skladbu ničím dalším neobohacuje, ať už zvukově, rytmicky či dynamikou, ve struktuře, a už vůbec ne tématicky! To je případ až hadenovsky prostých „Cause I Love You“, „Lullaby For You“ a „Tango For Tuna“, které tak, jak jdou od počátku alba za sebou, dokonce navodí pocit, že slyšíte jednu a tutéž skladbu. Snový, zadumaný, šansonově nabluesovělý a výrazný motiv v kompozici „Minsk“ je sice zprvu až opojný, ale okouzlení postupně opadává a pak už jen čekáte, až se dvojice rozhodne skončit. Nejlépe z lídrovy autorské dílny vyznívá „Shasha´s Dance“, už proto, že je uvozena razantním pianem a basou coby perkusemi, připomíná to transovní tanec dervišů – poté se oba protagonisté pustí do jazzové jízdy, s občasnými erupcemi i lyrickými vzkypěními a nejlepším basovým sólem z celé desky. Tam naštěstí přijde vždycky nějaké to zpestření, aby se posluchač nezačal přece jen nudit…

Album to je dobré, příjemné, ale když skončí, nepřepadá vás zrovna nutkání si ho pustit znovu. A je tohle vlastně kritériem kvality? Těžko říct! Tři a půl recenzních hvězdiček, to je, myslím, spravedlivé rozsouzení…