AMC Trio jsou úžasní hudební vypravěči příběhů,“ řekl o slovenském jazzovém triu fenomenální americký trumpetista RANDY BRECKER. Nejsou to jen zdvořilostní slova.

Pianista Peter Adamkovič, basista Martin Marinčák a bubeník Stanislav Cvanciger dokončili v těchto dnech nové album, jež se zove „One Way Road To My Heart“, a to právě se speciálním hostem Randym Breckerem. AMC TRIO mají za sebou spolupráci např. s kytaristou Ulfem Wakeniusem (v roce 2009 vyšlo album „Soul Of the Mountain“) a jejich autorské kompozice patří k těm svébytně jedinečným, přesto skýtajícím dostatek prostoru pro invenčního sólistu. A Randy Brecker, který se této role ujal poslední dva roky, takovým sólistou nade vší pochybnost je. Čest hostit tuto jazzovou legendu na jediném koncertě u nás (v rámci jeho evropského turné) připadl malému městu Kostelci nad Orlicí. V kulturním domě SK Rabštejn se dne 23.dubna měl uskutečnit i křest nového CD, ale jeho vyjití bylo bohužel zpožděno. Že Randy Brecker vystoupil právě zde má na svědomí známý fotograf PATRICK MAREK, jenž na tomto místě právě vystavuje své fotoportréty jazzových hudebníků. Prodejní výstava dostala příhodný název „Jazzující objektiv“.

Než spolupracovník Zappy, Lennona, Springsteena atd. zahrál první tón, vystoupily dva pozoruhodné soubory. Tůmův kvintet, tvořený žáky místní LŠU (jenž mimochodem zvítězil na celonárodní přehlídce souborů LŠU!), zahrál 3 kompozice, včetně slavné Breckerovy „Some Funk Skunk“. Královéhradecký ansámbl ONLINE SESSION zahrál solidní funk-jazz, s výjimkou Hancockovy skladby „Cantaloupe Island“ vše z vlastní dílny, převážně z pera kapelníka Jana „Drobečka“ Doležala (ex-Kuličky).

Tento soubor existuje od roku 2008, spolupracoval např. s Lacem Déczim, s rozšířenou dechovou a rytmickou sekcí nyní čítá až 14 členů a v jeho řadách tentokrát zahráli dva hostující trumpetisté skutečné extratřídy: Pavel Herzog (Sto zvířat) a Míra Barabáš (ex-Kontraband, Šavle meče).

Ovšem nejen oni předvedli mnohdy dechberoucí výkony, ať už v souhře či v sólech. Např. ve skladbě „Na tržišti“ zaznělo naprosto omračující a neslýchané sólo bubeníka Radka Doležala, v dalších „vypalovačkách“ excelovali tenorsaxofonista Vojta Kouba a oba kytaristé, vynikající je také flétnistka Tereza Doležalová.Po přestávce nastoupilo AMC TRIO. Ještě bez Breckera zahráli nádhernou Marinčákovu skladbu „One Way Road To My Heart“, s výraznou slovenskou melodikou, již však výrazově posunuli více na Sever, do Skandinávie. A tentýž pocit jsem měl i z dalších kusů již s Breckerovou trubkou (kornet nebyl použit vůbec), v těch pomalejších mi dokonce přímo vyvstával v mysli finský trumpetista Verneri Pohjola, zvláště jeho poslední kvartetní deska „Ancient History“ z loňského roku. Kompozice jsou i podobně stavěny a gradovány, Randy Brecker má podobný nátisk a tón, jenž často ohýbá či naopak ostře a kaskádovitě frázuje za plného využití rejstříku. Skoro by se dal využít termín „identický“ namísto „podobný“, a kladu si tudíž otázku, zda je to charakterem repertoáru, který při své výrazně lyrické narativnosti vyžaduje právě takový (až vlastně archetypální) styl hraní na trubku. Neboť ve funkových Brecker Brothers či s rockery nebo v Blood, Sweat and Tears či jiných projektech zněl a zní pokaždé jinak. Ať tak či onak, Randy zahrál ve vrcholné formě, hraní ho evidentně bavilo a těšil ho frenetický potlesk po každém jeho sóle. Intenzity ovšem nabýval potlesk také pro slovenské spoluhráče, především pianistu. Peter Adamkovič je nenápadný, obrýlený človíček, který působí dojmem muže až stydlivého a neprůrazného. Ale chyba lávky! Když se rozehraje, je to lavina excelentních klavírních kamínků, jež vás zavalí a nedá vydechnout. Je však také citlivým doprovazečem, který se dokáže ponořit do sóla druhého i do souhry celého tria. Basista (a zároveň spíkr) Martin Marinčák se zmocňuje svého nástroje až s machistickou silou a rockovým drajvem na jedné straně, na straně druhé s mazlivostí a citem zamilovaného romantika, často pak v obou polohách také se smyčcem, a dlužno dodat, že zcela jinak než např. Miroslav Vitouš, jakoby intuitivně. Bubeník Stanislav Cvenciger nebuší, ale hraje, dokáže být v úderech nejen rafinovaný a variabilní, ale také přímočarý, přesto nezní tvrdě, což je pro tento druh jazzu vítané. Vypjaté emoce jsou tady vyjádřeny jinak, než tvrdostí a navztekaností. Na pódiu zazněly především kompozice z nového, společného alba: „Waiting For A Wolf“ (podle mne nejúžasnější skladba večera), až rockově přímočará „Travel With Me Baby“, nádherná balada „Pain Is Real“ a v přídavku „Take It Easy“. Došlo však také na nové uchopení kompozice „Soul Of The Mountain“ (původně s Wakeniusem z již zmíněné desky z roku 2009) a „Thor-iza“ (ze stejnojmenného triového alba z roku 2006) na motivy východoslovenské lidové písně.

Jedinou vadou koncertu bylo přerušení jejich vystoupení (zrovna po nadpozemsky nádherném Čekání na vlka) z důvodu alespoň křtu loga Kulturního domu SK Rabštejn, na němž se zvěčnili všichni účinkující, při kterém nechyběl ani kostelecký místostarosta a sklenky vína. Jistě, všem patří dík za to, že se taková jedinečná jazzová událost mohla uskutečnit právě zde, ale to přerušení toku hudby bylo natolik nečekané, že to hraničilo s bezohledností vůči posluchačům. No, budiž odpuštěno…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..