KDYŽ ELEKTRO UCHOPÍ MACHR, NIKOLI TUPÝ BUCHAR

KDYŽ ELEKTRO UCHOPÍ MACHR, NIKOLI TUPÝ BUCHAR

Americký, ale od roku 1990 v Německu působící skladatel a aranžér, 44-ti letý ED PARTYKA sestavil především z představitelů české a slovenské třicátnické jazzové generace velmi vyhraněný moderní big band CONCEPT ART ORCHESTRA, aby s ním natočil svá odvážná uchopení elektronické taneční hudby. Tuto složku, a to i tentokrát autorskou, představují němečtí nuBOX, tudíž bubeník Peter Eisold a basista Alois Kott. Ti mají za sebou již několik alb, v nichž dokazují, že elektro nemusí být pouhé „duc-duc“ (často mne napadá, že takový buchar ve fabrice je nápaditější).

KDYŽ ELEKTRO UCHOPÍ MACHR, NIKOLI TUPÝ BUCHARVe spojení s Partykovou big-bandovou progresivitou lze pak očekávat výjimečnou nahrávku, srovnatelnou se zdařilými snahami rakouských Nouvelle Cuisine, Vienna Art Orchestra (bohužel již blahé paměti) či Jazz Bigband Graz. Výsledek můžete slyšet na CD „BIGBANDTRONICS (Prague Edition) – SIX MOVEMENTS OF SONIFICATION„, jež vydal záslužně Radioservis. A já předesílám, že Ed Partyka se touto deskou směle zařadil mezi velikány moderní jazzové orchestrace, v této souvislosti je třeba zmínit především Gila Evanse, Dona Ellise a Georga Gruntze.

Prvním milým překvapením je fakt, že Partyka i nuBOX potlačili onu nejprofláklejší, to jest taneční část elektra, aby dali vyznít až rituálním polyrytmickým vzorcům a především zvukomalebnostem, soundscapes, zvukovým krajinomalbám – nazvěte si to, jak chcete. Netlačí se přitom dopředu, zůstávají jako pevný, hustý podklad, který však nestírá ani nepohlcuje to, co se děje nad tím, zároveň však udržuje celý tvar pohromadě. A že se tam toho děje požehnaně!

Úvodní ze šesti kompozic „Clash Of Moving Pictures“ vás okamžitě přibije k uším: z free-jazzové změti se vyloupne elastická elektronická rytmika a brilantní orchestrální sazby jak od Gila Evanse. Velký prostor zde zaslouženě dostává coltraneovský tenorsaxofon Ondřeje Štveráčka, jeho sólový part dotváří celou skladbu, přičemž pod ním se rozlévají teplé vody elektronických zvuků, rituální rytmus, vše je prosyceno plnokrevným orchestrem a samplem jakéhosi zdrsněného smyčcového kvarteta či co. Podobně neotřele progresivní zvuk prostupuje, tu méně tu více, celým albem, v kompozici „Slavonic Movings“ je dokonce rovnocenným stavebním kamenem! Bezesporu se za ním skrývá basista Kott, jenž má zde také excelentní kontrabasové sólo, hrané smyčcem. Hlavního sólového partu se pak ujímá trumpetista Oskar Török, zvuk prosvětlují klarinety, orchestr vytváří amorfní zvukovou stěnu, z níž se odlupují polyfonické miniatury téměř sakrálního charakteru, nebo jen samotné akustické piano (Vít Křišťan), saxofon (Petr Kalfus), trubka (Stanislav Zeman), basklarinet (Róbert Mitrega) a kytara (Jiří Šimek). Větší elektronický tah pak vykazuje „Golem“, ale blíží se spíše noise než k dance, jako by si to skutečně šinul bájný Golem, s ellingtonovsky zabarvenými saxy, sóluje na sopránku a poté na tenora Luboš Soukup, tah se zvolňuje, ozvou se zvony a závěrečný lament klarinetu. Tanečněji pojatá je pak „Pace Of Peace“, i frázování je ostřejší, sekce se proplétají v rychlejších sazbách, tmelem je tu však free-jazz, tudíž vzniká neopakovatelné napětí, umocněné vynikající elektrickou kytarou Jiřího Šimka. „Fantods“ opět otevírá free-jazzová erupce, dramatičnost pak až teatrálně přebírá trombonová sekce, přidají se další v razantních sazbách, elektro rytmus jde proti orchestru, dojde i na efektní minimalistickou figuru, jednoduše jde o svižnou, devítiminutovou dobrodružnou jízdu, kde každý takt je něčím jedinečný a zároveň celá ta hudební masa působí velmi rozvolněně. V sólech se blýsknou v hodně divokém dialogu trombonisté Filip Jelínek a Jan Jirucha. Závěrečná, nejdelší skladba „Different Ways“ je stavěna z free-jazzového pletiva, elektronických zvukových výstřelků a emotivních erupcí na straně jedné a z velmi melodicky lyrických a jemných, zdánlivě nevzrušených sól trumpetistky Štěpánky Balcarové a téměř barokně znějícího pianisty Víta Křišťana na straně druhé. Exprese versus imprese rovná se dokonalý hudební artefakt moderní doby.
Summa summárum: Domácí jazzová deska roku 2012!