Byl jsem při tom, když vévoda ožil...

Byl jsem při tom, když vévoda ožil…

Duke Ellington Orchestra, jazzový archetyp, devadesátiletý big-band, který dnes vede již zakladatelův vnuk (ale nikoli od taktovky jako jeho otec a děd, to má na starosti vytáhlý černoch od klavíru), zavítal na Svatého Václava do pražské Lucerny.

Byl jsem při tom, když vévoda ožil...V roce 1969 zde kráčel a posléze ji téměř zbořil živý Duke, nyní se totéž opakovalo znovu, Lucerna byla na nohou a freneticky bouřila zaslouženými ovacemi. Bezmála dvouhodinový koncert bez přestávky přinesl téměř všechny podstatné „hity“, otvírákem byl tradiční flák Take A-Train, Karavana se taky prošla, pardón, přehnala po zaplněném Velkém sále. Zvuk orchestru zůstal nezaměnitelný – „špinavé“ trubky a trombony, lahodné saxy, plastická rytmika, znamenitá sóla. A jelikož polovinu repertoáru tvořilo blues, ale žádné unylosti, ale pořádně vygradované dvanáctky, mé uši zažívaly nefalšovaný melomanský orgasmus! A při Blues for New Orleans jsem chtěl umřít. Abych mohl tam nahoru za Ním. Nakonec jsem naštěstí nemusel. On přišel ke mně, k nám dolů…