Ten podnik má zajímavou dramaturgii. Snaží se. Stavebně jde o zajímavé dílo, jehož krása vynikne jak v zimě, tak v létě.
A konečně kromě asi nejpozdějších začátků ve městě (22hod), přišli i s časnějšími začátky.
Vznikají tak zajímavé dvojice koncertů, které dostávají zajímavé kontrapunkty, a navíc za dostupné vstupné (200 Ká).
V sobotu 16.ledna tak došlo v 19h na milou mladou skromnou dvojici. Dorota Barová violoncello, krabičky a zpěv, Marcel Bárta saxofony a průvodní slovo.
Říkají si DoMa Ensemble. A je to krásné, čisté, jemné, niterné, citlivé. Skladby jako „K Andromedě“ nebo „Daj mi znač“ (z repertoáru Dorčina mateřského souboru Tara-Fuki) vám uvíznou v uchu.
Ale hlavně vám zůstane v paměti Dorotin talent, cit a přístup k hudbě.
Dva sety, každý přiměřeně dlouhý a jeden akurátní break.
A můžete klábosit se známými nebo objevovat krásy kolem protékající Vltavy.
Po delší pauze a dolaďování instrumentů přichází očekávaný bonbónek.
Virtuos, charismatický a krásný člověk každým coulem počínaje nástrojem, přes boty snad až ke spodnímu triku. Zkrátil vlasy. Uff, s dlouhými by se to prý nedalo vydržet a dámské protějšky by snad skočily až na pódium minimálně otáčet stránky partitur : )
Bohužel jazzový protipól Jiřího Bárty v podání kvartetu M.Svobody nefunguje. Řemeslný saxofon, hlučné bicí I.Audese, zaměnitelná basa F.Spáleného a extatický klavír šéfa Svobody nedrží s Bártovým famózním cellem krok, nedostatečně ho inspirují a málo mu dají vyniknout.
Snad jen ve třech miniaturách, kdy zůstane ve hře pouze klavír a možná ještě v jedné další skladbě. Což je velká škoda.
Pro Bártu zdá se není jazz správnou výzvou. Ale možná jde jen o volbu partnerů.
O prvním breaku Bárta balí svůj nástroj se svou charakteristickou nonšalancí, věnuje svůj čas mj. rozhovoru s Dorkou a my balíme též. Není na co čekat.
Dobrou polívku či jiný obyčejný pokrm vám tu stejně nenabídnou a půlnoční mexické chipsy mají leckde.
Ale jakmile tu bude za pár dní pololetní koncert VOŠ Ježkárny, přijdem zas.
Poslední komentáře