Chris Potter

Bohemia Jazz Fest 2009

Při oznámení účinkujících na letošním BJF jsem začal být řádně natěšen. Jak by také ne, když jsme měli mít možnost naživo vyslechnouti současnou špičku moderního jazzu a ještě k tomu zdarma v tak nádherném prostředí… To se jevilo až příliš ideálně. Však osud tomu nakonec chtěl jinak.
Ale nepředbíhejme. 4. ročník BJF začal v neděli 12.7.2009 vystoupením tuze zajímavé formace Magnus fra Gaarden z Dánska. Jejich moderně pojatá fúze mě místy až nadchla, neboť se nebáli využíti ani metalových riffů. Opravdu vyvedený set. Tato skupina vystoupila i následující den, opět v úvodu programu, a vlastně předvedla totožný set. Velice zajímavé vystoupení, které mě dost bavilo.
Poté již na řadu přišla švédská diva Josefine Lindstrand. Nejen její půvab, ale i její oduševnělé vystoupení okouzlilo Staroměstské náměstí. Minimalistické pojetí v sestavě bicí, piano a zpěv bylo velmi příjemné. Bylo vidět, že Josefine si vystoupení opravdu užívá a neskrývala nadšení z nádherného prostředí a davu lidí. Byla tam nějaká kouzelná energie, ta jakási zmiňovaná oduševnělost, kterou si mě podmanila. V intimním prostředí klubu by ta atmosféra jistě vynikla poněkud lépe a byl by to ještě intenzivnější zážitek.
Ale nyní již přišel čas pro hlavní hvězdu pražské štace Bohemi Jazz Festu, kterou bylo uskupení Chris Potter Underground. Chris již v rámci BJF vystoupil, a to před 2 lety v quintetu Dave Hollanda, tudíž věděl, jakou kulisu může očekávat. Nyní si to celé mohl vychutnat z pozice frontmana a bylo vidět, že si to opravdu užívá. Příprava podia však trvala neskutečně dlouho a začalo být jasné, že pokud má koncert za něco stát, bude se muset překročit policejní dvaadvacátá hodina. To se také naštěstí stalo a s případnou pokutou to jistě nebude tak horké. Quartet Chrise Pottera na to vlétl ve velkém stylu a nezbývalo než si užívat tu vynikající hudbu. Přijde mi, že jsem také pochopil ten název skupiny. Jistá dávka undergroundu, ať již v kytaristových „anti“ sólech, nebo vůbec v haluzním vyznění některých kompozic se opravdu nezapře. Bylo to parádní. Nádherný jazzový koncert se vším všudy. Věřím, že se na tuto podívanou sjeli saxofonisté z celé republiky, protože toto byla vysoká škola ve hře na tento nástroj. Hrálo se opravdu skoro do půl jedenácté a myslím, že nikdo nemohl býti nespokojen.
Další den opět zahájila výše zmíněná formace Magnus fra Gaarden v podstatě totožným koncertem. Dále ovšem následoval quartet Milana Svobody, jehož jméno je zárukou té nejvyšší kvality. A opravdu se nám jí také dostalo. Vynikající vystoupení složené z autorských skladeb Milana Svobody mě velice uspokojilo a potěšilo. Určitě hlavní hvězda dne.
Při oznámení účinkujících na letošním BJF jsem začal být řádně natěšen. Jak by také ne, když jsme měli mít možnost naživo vyslechnouti současnou špičku moderního jazzu a ještě k tomu zdarma v tak nádherném prostředí… To se jevilo až příliš ideálně. Však osud tomu nakonec chtěl jinak.
Ale nepředbíhejme. 4. ročník BJF začal v neděli 12.7.2009 vystoupením tuze zajímavé formace Magnus fra Gaarden z Dánska. Jejich moderně pojatá fúze mě místy až nadchla, neboť se nebáli využíti ani metalových riffů. Opravdu vyvedený set. Tato skupina vystoupila i následující den, opět v úvodu programu, a vlastně předvedla totožný set. Velice zajímavé vystoupení, které mě dost bavilo.
Poté již na řadu přišla švédská diva Josefine Lindstrand. Nejen její půvab, ale i její oduševnělé vystoupení okouzlilo Staroměstské náměstí. Minimalistické pojetí v sestavě bicí, piano a zpěv bylo velmi příjemné. Bylo vidět, že Josefine si vystoupení opravdu užívá a neskrývala nadšení z nádherného prostředí a davu lidí. Byla tam nějaká kouzelná energie, ta jakási zmiňovaná oduševnělost, kterou si mě podmanila. V intimním prostředí klubu by ta atmosféra jistě vynikla poněkud lépe a byl by to ještě intenzivnější zážitek.
Ale nyní již přišel čas pro hlavní hvězdu pražské štace Bohemi Jazz Festu, kterou bylo uskupení Chris Potter Underground. Chris již v rámci BJF vystoupil, a to před 2 lety v quintetu Dave Hollanda, tudíž věděl, jakou kulisu může očekávat. Nyní si to celé mohl vychutnat z pozice frontmana a bylo vidět, že si to opravdu užívá. Příprava podia však trvala neskutečně dlouho a začalo být jasné, že pokud má koncert za něco stát, bude se muset překročit policejní dvaadvacátá hodina. To se také naštěstí stalo a s případnou pokutou to jistě nebude tak horké. Quartet Chrise Pottera na to vlétl ve velkém stylu a nezbývalo než si užívat tu vynikající hudbu. Přijde mi, že jsem také pochopil ten název skupiny. Jistá dávka undergroundu, ať již v kytaristových „anti“ sólech, nebo vůbec v haluzním vyznění některých kompozic se opravdu nezapře. Bylo to parádní. Nádherný jazzový koncert se vším všudy. Věřím, že se na tuto podívanou sjeli saxofonisté z celé republiky, protože toto byla vysoká škola ve hře na tento nástroj. Hrálo se opravdu skoro do půl jedenácté a myslím, že nikdo nemohl býti nespokojen.
Další den opět zahájila výše zmíněná formace Magnus fra Gaarden v podstatě totožným koncertem. Dále ovšem následoval quartet Milana Svobody, jehož jméno je zárukou té nejvyšší kvality. A opravdu se nám jí také dostalo. Vynikající vystoupení složené z autorských skladeb Milana Svobody mě velice uspokojilo a potěšilo. Určitě hlavní hvězda dne.