Podzimní část Jazzconnexion 2008 přijelo zahájit seskupení, které je považováno za jedno z nejlepších mezi mladými jazzovými umělci. Své pověsti rozhodně dostáli i v Pardubicích, kde představili aktuální album…
Jejich muzika si mě získala od prvního tónu. Komplikované kompozice často v mnoha vrstvách působí na posluchače nesmírně zajímavě a nedávají ani na chvíli vydechnout. Příkladem bych uvedl kdy kapela hraje naplno a pod tím jakoby mimoděk ještě zběsile sóluje Dano Šoltis na bicí. Ten nám poskytl zážitek nejen pro oči, ale především samozřejmě pro uši. Kolikrát jsem si říkal, co to tam ten bubeník dělá, nebo vlastně spíš jak to dělá? Vždyť to zní tak skvěle. Jeho precizní vyšperkovaná hra povznáší kapelu do výšin, odkud nespadne ani na chvíli. Vůbec ten celek působí překrásně magicky. Je to jako éterický výlet. Funguje to na 100%. Prostě vás to vtáhne, vy se vznášíte, oči zavřené, jen tak si plujete na vlně té působivé mozaiky tónů. Doporučuji každému zažít. Představeno nám bylo v podstatě celé nové album, právě s Dorotou Barovou, která kromě cella obstarává i vokály, čímž právě hudba ještě více nabírá na intenzitě. Ten čas v tak příjemné společnosti uběhl velmi rychle. Avizovaná poslední kompozice je naprostý free jazzový haluz, kde se mohli všichni na podiu dostatečně vyřádit. Neutuchající ovace poté dávají tušit, že přeci jen to nebyla úplně poslední věc, která zazní. Ale po necelé hodince a půl je už definitivní konec. Sympatické, milé, intenzivní a „magické“ vystoupení mě značně zaujalo a rozhodně se s hudbou Vertigo quintetu plánuji nadále setkávati nejenom živě.