McFerrin patří mezi několik zásadních osobností světové hudební scény, které doposud Prahu nenavštívily. Připravovaný koncert je prvním kamenem nové řady vystoupení hudebních hvězd Strings of O2. Setkávají se nad ní pořadatelé etablovaného festivalu Struny podzimu a společnost Telefónica O2 Czech Republic.
Hudební záběr Bobby McFerrina je nezměrný, stejně jako energie, s níž se vrhá do nových projektů – od řízení velkých symfonických orchestrů přes komponování hudby k hollywoodským spektáklům až po celosvětově proslavené sólové koncerty. Sedmapadesátiletého McFerrina lze jak díky jeho vzezření, tak tempu, kterým se řítí krajinou hudby, směle označit za nestárnoucího.
Z pestrobarevné mozaiky kreativního života Bobbyho McFerrina lze vybírat dlouho příslovečné hrozinky: zmíněná skladba Don´t Worry, Be Happy! se v anketách o nejpopulárnější / nejznámější píseň desetiletí / století umisťuje vždy v nejvyšších patrech, McFerrin vede vlastní vokální soubor Voicestra, je hlasitým zastáncem povinné hudební výchovy ve školních osnovách, jakožto jazzmanovi mu nečiní žádný problém improvizovat, aby den po té předvedl s taktovkou v ruce naprosto soustředěný a předem promyšlený výkon například s věhlasným San Francisco Symphony Orchestra. S chutí zpívá nabitým sálům dvě hodiny sám, bez jakéhokoliv hudebního doprovodu… Uhrančivou schopnost komunikace McFerrina s publikem stvrzuje například vystoupení na oslavách dvěstěpadesátého výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha na lipském náměstí, kde rozezpíval dvacetitisícové publikum se slavnou skladbou Ave Maria. Záznam koncertu byl vydán i na DVD.
Není jazzové i jazzpopové škatulky, již by neotevřel, a je pouze málo jazzmanů prvotřídního formátu, se kterými by se umělecky nezapletl. Proto si může libovat nad spoluprací s Leonardem Bernsteinem, u nějž bral kondice dirigování, stejně jako s uspokojením vzpomínat na album Hush z roku 1992, které natočil společně s brilantním violoncellistou Yo-Yo Mou, aby posléze vzpomenul na filmaře Bernarda Taverniera či Jacka Nicholsona, pro jejichž snímky Kolem půlnoci (Round Midnight, 1986), respektive Jak získal nosorožec kůži (How the Rhinoceros Got His Skin, 1987) zkomponoval hudbu.
Mládí strávil Bobby McFerrin (ročník 1950) v New Yorku, kde byl jeho otec Robert McFerrin prvním afroamerickým sólistou v Metropolitní opeře. Roku 1958 se rodina odstěhovala do Los Angeles, do Hollywoodu. Prvním Bobbyho nástrojem by klarinet, záhy jej však vyměnil za piano.
[pro-player width=’530′ height=’253′ type=’video‘]http://www.youtube.com/watch?v=PgvJg7D6Qck[/pro-player]
V roce 1977, až v sedmadvaceti letech dospěl k závěru, že spíše než s pianem prorazí se svým hlasem. Krátce nato začal zpívat se skupinou Astral Project v New Orleans, aby poté postoupil do vyšší ligy a přimkl se k legendárnímu jazzovému vokálnímu průkopníkovi Jonu Hendricksovi. To, jak dokázal na piano improvizovat Keith Jarrett, chtěl tehdy McFerrin přenést i do zpěvu.
Na počátku 80. let po sobě v rychlém sledu následovaly triumf na Jazz Festival v New Yorku a natočení eponymního sólového alba. Těžištěm jeho tehdejších vystoupení zůstávaly improvizace, často velice zajímavé vokální experimenty – leccos z toho je zachyceno na nahrávce The Voice z roku 1984. To už byl jen krůček od první Grammy – tu získal za skladbu Another Night in Tunisia z alba Vocalese, kterou připravil společně s Manhattan Transfer v roce 1985.
[pro-player width=’530′ height=’253′ type=’video‘]http://www.youtube.com/watch?v=1qOQHB_V2g0[/pro-player]
Velkoformátový hit Don´t Worry, Be Happy! vyšel na albu Simple Pleasures v roce 1988 – ve stejném roce rovněž poprvé zakusil ovace zaplněné Carnegie Hall. Snad i tento zážitek jej přiměl k zahájení studia dirigování. Vedle Bernsteina jej vedli Gustav Meier anebo Seiji Ozawa. Nešlo o rozmar: v roce 1994 byl McFerrin jmenován uměleckým ředitelem St. Paul Chamber Orchestra a vydal album Paper Music, kde se poprvé objevil v roli dirigenta. Od té doby spolupracoval s takovými orchestry jako Chicago Symphony, Cleveland Orchestra, New York Philharmonic, Philadelphia Orchestra, Leipzig Gewandhaus Orchestra, Vienna Philharmonic a dalšími tělesy.
Zatím poslední album Bobbyho McFerrina vyšlo před pěti lety na labelu Blue Note a nese symbolický název Beyond Words.