Třetí a tudíž poslední den bratislavského jazzového festivalu začíná o hodinu dříve – tedy v šest. Lidé se scházejí a debatují. Před vstupem to hučí jako v úlu. Někoho z organizátorů napadlo dát pípu také ven, do prostoru, kam chodí návštěvníci na přestávky.
Dobrý nápad-alespoň všichni nestojí frontu ve dveřích. (Mimochodem ty třetí vstupní dveře zůstávají stále zavřené…). Peter Lipa nás naposledy vítá a představuje první kapelu tohoto večera…
Kováč-Šrámek-Krajňák: Three Pianos. Hned na počátku je laťka nastavena velmi vysoko. Začíná se poněkud neobvyklým složením. Klaudius Kováč-klavír, Ľubomír Šrámek, klavír a Rhodes piano, Ondřej Krajňák-klavír, Tomáš Baroš-kontrabas, Marián Ševčík-bicí. Poprvé v historii BJD bylo na pódiu tolik klavírů a nevypadalo to vůbec zle. Celá produkce byla velmi dobře vystavěna, muzikanti nezačali všichni najednou, ale postupně se střídali. Většinou hráli dva klavíristi a rytmika. (Ale také bez rytmiky, nebo sólově atd…) Když hrál jeden, druhý přizvukoval, party měli rozdělené tak, že si hráči nijak nepřekáželi. Koncert nakonec vyvrcholil klavírním triem s rytmikou-tedy na pódiu byli všichni ze sestavy. Původně jsem se obávala mírného klavírního chaosu, ale přišlo velké překvapení. Muzikanti hráli velmi disciplinovaně, s citem a nechávali si navzájem prostor, což u některých muzikantů není tak častý úkaz…). Zajímalo by mě, na kolik byla skladba(y) předem promyšleny a jakou částí byla improvizace. Slovenští jazzoví klavíristé každopádně zabodovali a rytmika jakbysmet.
Článek napsala: Veru
