V hradeckém AC klubu proběhl 8.3. Jazzový večer s podtitulem „nechoďte na jazz jen na podzim“. Vystoupily tři kapely se třemi různými pohledy na jazzovou hudbu. Taneční orchestr Na Drezíně, složený z žáků ZUŠ Na Střezině zahrál pod vedením dirigenta Tomáše Muchy kromě jazzových standardů i několik mainstreamových skladeb. Po něm nastoupila čtveřice N’Chant Jazz s komorním pojetím cool jazzu a swingu. Poslední položkou na programu byli Jazz Efterrätt, pražská kapela pohybující se na rozhraní jazzu, soulu a funku. Odpovídal mi kytarista a kapelník Lukáš Chejn a saxofonista Martin Plachý.Jakub Fabián: Jak se vám líbily kapely, které hrály před vámi?

JE_sax.JPG

Martin Plachý: Samozřejmě líbily. Když to vezmu v pořadí, ve kterém dneska zazněly, tak s.t.o. Na Drezíně už znám a podali standardní výkon, bylo to pěkný a obdivuji to nadšení, se kterým hráli. Ta druhá hradecká kapela byla taky velice příjemná. Myslím si, že by jejich koncert vyžadoval komornější atmosféru, nicméně muzika to byla výborná, hráli skvěle.

JF: Jméno Jazz Efterrätt zní poměrně zajímavě. Jak vzniklo?

MP: To je dlouhá historka, ale efterrätt je švédsky zákusek. Sice to zní zajímavě, ale není to nic netradičního. Jazzovej dezert.

JF: Jak jste se dostali k tomuhle koncertu? Kdo vás sem do Hradce dostal?

Lukáš Chejn: My tady nehrajeme poprvé. Dostali jsme se sem asi před čtyřmi lety, konkrétně jsme se tenkrát domlouvali s panem Škaloudem, ale to pak nějak vyšumělo. Jezdíme na Jazzové dny do Chlumce, zatím jako hosti. Nevím, jak to bude letos, možná se domlouvá něco většího.

MP: Jsou to letní kurzy, které pořádá pan Tomáš Mucha, dirigent s.t.o. Na Drezíně, velký organizátor a fanda. Díky Tomášovi jsme se dostali k tomuhle koncertu a taky se účastníme, ať už jako lektoři nebo jako kapela jeho letní jazzový dílny.

JE_guitar.JPGLCh: My v tuhle chvíli vlastně vyrážíme na šňůru po Moravě a tak jsme se spojili s Tomášem, že by bylo možná zajímavé zkusit uspořádat koncert v Hradci a vyšlo to takhle. Jsme strašně příjemně překvapení, že přišlo hodně lidí a občas i tleskali.

JF: V roce 2001 vyšla vaše první deska „Nakousnuto“, které se prodalo více než 3000 kopií…

LCh: To ne… dva a půl tisíce.

JF: Považujete to za úspěch?

LCh: Ja si myslím, že dva a půl tisíce prodaných kusů v jazzovým ranku je určitě úspěch, protože jazz je čtyřprocentní žánr, který zajímá asi 4% lidí. Je pravda, že hodně hrajeme v klubech, kam chodí cizinci, třeba v Praze hodně chodí Němci. Tam je takový snadnější tu desku prodat, ale zase nás hřeje, že je všude možně po světě. Někdy přijdou Španělé, někdy Švédi, když vidí nápis Jazz Efterrätt, prostě je to vtáhne.

MP: Já si myslím, že je to úspěch i z toho důvodu, že ta deska nebyla plánovaná jako deska. Bylo to vlastně „lepší demo“. Ucelený názor na věc tam ještě chybí, ale o to obdivuhodnější je, že se to takovýmhle způsobem zúročilo. Doufejme, že druhá deska na tom bude ještě líp.

JF: Zahráli jste si i s Marcusem Millerem. Jaké to bylo?

LCh: Super. To byl nářez. Hráli jsme s ním dvě nebo tři věci. Bylo to v jazz klubu Ungelt, v Praze…

MP: Nevím, jestli se dá tvrdit, že jsme si zahráli s Marcusem Millerem. Spíš si on zahrál s námi, zajamoval na dvě nebo tři pecky. Moje osobní pocity z toho byly… Stát najednou na jednom pódiu s takovouhle hvězdou… Než si to člověk uvědomí, než se uklidní, tak už je po všem. Člověk si to v tu chvíli ani moc neužil, ale rozhodně to byl luxusní zážitek.

LCh: Já jsem s ním druhý den strávil asi hodinu a půl v autě, když jsem ho vezl na letiště. Udělal jsem tu chybu, že jsem se ho zeptal, kolik má doma basskytar. A prakticky celý rozhovor se točil kolem vyjmenovávání různých bas a kterou na co potřebuje. Pak vystoupil na letišti. Má jich šestatřicet.

JF: Plánujete nové album, kde by snad měl Marcus Miller hostovat…

LCh: Tak hostovat asi určitě ne…

MP: Na naší nový desce bude Terezka Nekudová. Vystoupí tam taky Jan Hasenöhrl, to je trumpetista Českého národního symfonického orchestru. Tihle dva jsou jako hosté svým způsobem jistí, do jaké míry tam bude spolupráce s dalšími, to se ještě v tuhle chvíli nedá říct. Aranže, které tam budou, teprve vznikají.

LCh: Ještě bychom možná využili perkuse, ale ta deska by měla zůstat hodně o Efterrättu, o našem stylu a zvuku…
MP: Hodně by se měla přiblížit tomu, co dneska proběhlo. Mělo by to být nasměrovaný tak, jak ty věci hrajeme na koncertech.

JF: Chcete čtenářům ještě něco vzkázat?

LCh: Určitě ať všichni chodí na koncerty, protože kapelu to nadupe a bude mít důvod dělat nový věci. A bude taky vědět, že to má cenu. V poslední době jsme zažili pár fakt zajímavých koncertů, třeba v Berlíně v klubu Schlot. To bylo neuvěřitelný, bylo tam úplně natřískáno a super atmosféra. Nebo v Jihlavě, když hráváme, tak chodí hodně lidí. Kapela si nemůže dovolit přijet se stejným repertoárem a musí dělat nový věci…

JF: Díky za rozhovor.

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..