Pokud zde mají místo i nahrávky, které by možná jazzoví puristé odmítli, ale jejichž kořeny jsou neoddiskutovatelně jazzové, určitě by nemělo chybět skvělé album End of the World party (Just in Case) tria new yorských experimentátorů Medeski Martin and Wood, nahrávajících své avantgardní, soulové, funkové, jazzové nebo elektronické experimenty již více než jednu dekádu.Vydavatelství: Blue Note, 2004, 51:53, 1CD
Skladby: Anonymous Skulls, End of the World Party, Reflector, Bloody Oil, New Planet, Mami Gato, Shine It, Curtis, Ice, Sasa, Midnight Poppies/Crooked Birds, Queen Bee
Obsazení: John Medeski (kb), Billy Martin (dr), Chris Wood (bs), Marc Ribot (g), Steven Bernstein (tr), Briggan Krauss (sax)
Trio tvoří klávesový mág John Medeski, virtuózní bubeník Billy Martin a neméně skvělý basista Chris Wood. Tito muzikanti mají na svém společném kontě více než 13 alb. Na řadě dalších se objevují jako vyhledávaní doprovázeči. Pro zatím poslední nahrávku z roku 2004 si zajistili renomovaného producenta Johna Kinga, který se podepsal také pod úspěšná alba Bestie Boys nebo Becka. Zřejmě právě on posunul kapelu k více mainstreamovému zvuku, aniž by posluchač měl pocit, že muzikanty hladil proti srsti a nutil je obětovat svoji dosavadní osobitost a energii.
Aktuální projev se vyznačuje možná nejširším arzenálem klávesových zvuků, který MMW kdy použili, aniž by vyvolali pocit přeplácanosti a samoúčelnosti, protože John Medeski je skutečným mistrem všech používaných klávesových nástrojů a jejich podíl dávkuje maximálně citlivě. Zvuk tvrdí mohutné basové linky Chrise Wooda a svižný a přesný tep bicích Billyho Martina žene jednotlivé skladby v rychlém tempu kupředu.
Ke spolupráci si muzikanti přizvali stejně kvalitního kytaristu Marca Ribota, který figuroval na nahrávkách Elvise Costella nebo Toma Waitse a se kterým již spolupracovali na několika předchozích albech. Přestože je zde hostem, do celkového zvuku zapadl tak, že působí jako stálý člen kapely. Jeho rify a vyhrávky jsou skutečnou lahůdkou. Posluchač si je však musí umět najít mnohdy nenápadně zakomponované do celku. Mimo těchto čtyř muzikantů na některých momentech alba spolupracovali také dechaři Steven Bernstein a Briggan Krauss.
Všichni zúčastnění namíchali skutečně lahodný lektvar bez slabých míst a nudných pasáží. Jednotlivé skladby mají krátké stopáže, mnohdy k lítosti posluchače, že si muzikanti s obsaženými tématy nepohráli ještě o něco déle.
Nemohu si pomoci, ale po mnohém poslechu jsem přesvědčen, že jsem slyšel jednu z nejlepších a zároveň v těchto hudebních zátočinách posluchačsky nejpřístupnějších nahrávek, které se mi kdy dostaly do rukou. MMW zde sebevědomě ukazují, kudy se může ubírat jedna z cest jazzové alternativy.
Album začíná temnou Anonymous Skulls, ve které John Medeski nikoho nenechává na pochybách, že zde půjde především o jeho excelentní výkony na široký rejstřík klávesových nástrojů. Posluchače zaujme schopnost držet stále dramaticky napjatou atmosféru a přitom ohromovat barvami jednotlivých klávesových linií. Ostatní muzikanti se zatím drží v pozadí v rolích nenápadných, leč sehraných doprovázečů.
Titulní End of the world party již nechá vystoupit více do popředí ostatní spoluhráče. Energický tep bicích Billyho Martina, těžká basová linka Chrise Wooda představují typický sound kapely na tomto albu. Nad hutným spodkem se vznáší výrazný a jemně melodický John Medeski.
Tempo se nezpomaluje a v Reflector se výrazněji přidává i Marc Ribot. Jeho kytara, chvíli více funky a chvíli více rocková, kvílí na pozadí běhu barevných klávesových rejstříků. Wood vše tvrdí svoji nepřeslechnutelnou basou.
Bloody Oil začíná zakouřeným dunivým temným rifem opět výrazné basy. Medeski lehce v pozadí používá jakousi orientální melodiku. Skladba obsahuje temné napětí gradující k závěrečnému zlomu.
New planet je téměř rocková záležitost ve středním tempu s výjimečně elektrickou basou, ostrou kytarou a šlapavými bicími Billyho Martina. Za pozorný poslech stojí právě kytarové vyhrávky Marca Ribota, které se nenápadně proplétají s Medeskiho klávesami.
Následuje jemná, ale stále svižná jazzovka Mami Gato s nádherným a až romanticky znějícím klavírem a pevnou, výraznou, ale citlivou basovou linkou. Poslouchat Medeskiho mistrovskou hru na kterýkoliv zde použitý klávesový nástroj je skutečná lahůdka. Kapela ukazuje odkud vyráží ke svým rozličným experimentům.
Další skladba Shine It udržuje svižné tempo díky tepu Martinových bicích, které posluchači podvědomě rozhýbou nohy. Medeski zní tentokrát velmi melodicky. Nádherně se to poslouchá, ani jeden tón nenudí. Hudba přístupná i posluchači, který do těchto končin zavítal pouze náhodou.
Přichází asi nejostřejší kousek alba Curtis. Skvělý houpavý kytarový rif, zdůrazněný zemitou baskytarou. Tentokrát čaruje především Ribot, tohle je jeho skladba. Tóny se kroutí, kytara chvílemi rockově vazbí. Medeski nezůstává příliš v pozadí a obdobně nesmlouvavě útočí na svůj nástroj.
Následující Ice nasazuje trochu uvolněnější tempo. Nad tóny klavíru se v širokém prostoru vznášejí různé elektronické zvuky.
Sasa je funkující číslo s povedeným hlasitým hymnickým refrénem. Zde si také pozorný posluchač uvědomí, že z temnoty prvních skladeb album nenápadně přešlo do mnohem světlejší atmosféry. V první polovině lze opět objevit krásu Ribotovy kytary v decentních vyhrávkách a druhá obsahuje mimořádně výraznější podíl hostujících dechů.
Midnight Poppies/Crooked Birds začíná v pomalém houpavém rytmu. Tempo se postupně zrychluje a Medeski v nejkratším kousku alba vyluzuje jednoduché až primitivní melodie na použitý syntezátor.
Přichází skutečně skvělý závěr. Medeski se v Queen Bee točí kolem jednoduchého chytlavého melodického motivu, který tvrdí Ribotova kytara. Postupně všichni muzikanti přidávají na tempu a posluchače zahrnují přívalem energie. Vše graduje do mohutného závěru.
Na úplný konec nezbývá našinci nic jiného než litovat, že nebyl u toho, když na podzim trio při svém turné zavítalo nejblíže k našim hranicím a to do Německa. Obrovská energie, skvělé instrumentální výkony, osobitost a vynikající chytlavé nápady zdobící toto album musí být živě nezapomenutelným zážitkem.