Jimmy Smith za svůj život dokazoval jak nadpozemská může hudba být. Jeho kostelně nebeské, ale zároveň i pekelně ďábelské be-bopové hraní na Hammonodvy varhany dává tušit, že jeho duše se pohybuje nyní někde mezi vším. James Oscar Smith zemřel 8. února 2005, v 76 letech.
Nahráno v roce 2004, 1 CD / 42:49, Verve
Skladby: Some Of My Best Friends Are Blues, The Boss, This Guy´s In Love With You, Fingers, Tuxedo Junction
Obsazení: Jimmy Smith (Hammondovy varhany), George Benson (Kytara), Donald Bailey (bicí), Nathan Page (kytara na skladbě Fingers).
Škála hudebních nástrojů se díky Jimmy Smithovi rozšířila o Hammonodvy varhany, které do jazzu vnesl kolem roku 1951, tedy v obdobní pokročilé be-bopové revoluce. Pan Smith byl ale i mistr blues, R&B a gospelu a mezi tím vším si našel své místo, které jasně vymezil právě použitím do té doby v jazzu neznámého nástroje. Nástroje, který má své kouzlo a který je vnitřně jakoby naplněn energií a silou. A také nástroje, který na současných nahrávkách neslyšíme zas až tak často. Umělci jako Medeski, Martin a Wood se snaží prosadit Hammondky B3 v jazzu a představit je mladšímu publiku. V naší tuzemské produkci se můžeme s Hammondkami setkat v kapele Romana Pokorného (Ondra Pivec).
Na albu The Boss zastihujeme Jimmyho Smithne v nejvyzrálejších letech a na živém vystoupení. Spolu s ním se roku 1968 sešli v Paschal´s La Carousel i kytarista Georgie Benson a bubeník Donald Bailey, jehož agresivní a silné hraní odkazuje na hard bopového Arta Blakeyho. Souznění celé kapely dává smysl, obzvláště pak spolupráce dua Smith – Benson, kteří se báječně doplňují. Deska představuje vyzrálá léta J. Smithe, klasická be bopová výbušnost z konce 40. let chybí a hudba na této desce je více soulovější. O Smithovi můžeme začít mluvit jako o legendě, a tento titul by neměl chybět v knihovně mezi jinými velikány jazzu.