Zatím poslední album kamerunského vokalisty Gino Sitzona nese název Song Zin´. V nejbližší době ale chystá další projekt, který ponese název Bamisphere. Jeho umělecká dráha, kterou se rozhodl věnovat hudbě a jejímu studiu, začíná v Kamerunu, kde se narodil a kde do 17 let vyrůstal a studoval. Ve studiu zaměřeném hlavně na etnickou hudbu pokračoval dále ve Francii a roku 2001 usídlil v NY. Zde se z Gina stává všestranný studovaný hudebník, který začíná využívat dosaženého vzdělání a zkušeností.
Jeho skladby, skládané v jazyce Medumba, respektive v jednom z jazyků obyvatelstva Kamerunu, mi připomínají jakési „autorské čtení“ básníka za doprovodu hudby. I samo album Song Zin´ má podtitul „vocadelic tales“, tedy ozvučené příběhy a Gino se o svých skladbách vyjadřuje ve smyslu jakýchsi příběhů. „Snažím se vyprávět příběhy svým tělem a hlasem, chci být voice-teller.“
Gino vysvětluje své chápání hudby, její poslání a úlohu svých skladeb. Připomíná důležitý atribut hudby, a sice, že je (jako ovšem každé umělecké dílo) dotvářena posluchačem; zaměřuje se tedy na vnímající individuum. Člověk poslechem hudbu dotváří a Gino trefně připomíná, že hudba může být každým vnímána odlišně, důležité ale je ono vnímání, ten dotyk hudby. Hudba také pomáhá lidi sbližovat a ničí různé bariéry mezi lidmi. Gino poukazuje hlavně na ten společný pocit soustředěnosti, společné cítění melodií, které pak resonují v každém těle a mysli.
A jeho skladby jsou skutečně takto laděné, nevtíravé a uvolněné až relaxační. Jeho používání hlasu mi připomíná jistě známějšího Bobby Mc Ferina, který má schopnost svým hlasem nahrazoval celou škálu různých nástrojů od bicích přes flétny až po harmoniku. V Ginově aranžmá se hlasy všemožně mísí, překrývají a skladby tak dostávají skutečnou barevnost, a to i díky bohaté rytmické a vůbec instrumentální sekci. I když slovům nejde porozumět a počítám, že se jazyk Medumba jen tak učit nezačnete, z každé skladby čiší určitý pocit, síla. Přiznávám ale, že nějaký ten překlad textů do angličtiny by neuškodil, jen pro úplnost. Gino tvrdí, že zpívání je pro něj jako malování, v hlavě mu tančí odstíny barev a obrazy. Hudba je pak jakýmsi univerzálním jazykem. „Když zpívám v Evropě, nebo Americe, lidé nerozumějí mým slovům, ale užívají si hudbu, cítí co je smutný a co veselý příběh.“
Když poslouchám tvoje skladby mám příjemný pocit uvolnění. Tehnle pocit mám I na vzdory tomu, že nerozumím textům písní v dialektu medumba. Ale přesto tuším, co písněmi chceš říct. Rád se takto dotýkáš lidí?
Samozřejmě, že ano. Protože hudba má tu moc prostupovat hranice bez sebemenší potřeby znalosti jazyka. Nepotřebuješ rozumět o čem ta hudba je, prostě to cítíš neb ne, nezáleží na tom, odkud jsi.
Napsal jsi, že skládání písní je jako malování. Kdybys měl přenést podstatu ze svých písní na malířské plátno, jak by vypadal obraz?
Vždycky, když píšu, je to vše o barvách a o malování. Vidím prostě mnoho různých barev, tolik různých obrazů, které zkouším zachytit. Mám v hlavě mnoho pohybů a tímto způsobem zkouším zachytit mou vizi hudby.
Jednou jsem slyšel, že jazz je podobný fotbalu. Je to hra, která má schopnost být rozmanitá a vždy jiná. Fandové na tribunách ženou své hráče a jsou 12. hráčem. Cítí se být spoluhráčem týmu. Myslíš, že tvoje koncerty jsou podobné?
Z velké části jsou mé koncerty hrou “dávání a braní”. Skutečně se snažím sdílet mnoho s mými posluchači a mám moc rád interakci mezi publikem a zpěvákem. Publikum tvoří podstatnou část mojí interpretace a povyšuje moji show.
Hudba je krásná protože promlouvá v rovině emocí. Můžeš být šťastný nebo smutný když posloucháš veselou nebo smutnou hudbu. Estetici “klasické” hudby dokonce při poslechu popisují detailní příběhy. Kde si myslíš, že je rozdíl mezi “klasickou” hudbou a jazzem?
Mimochodem, klasiku mám opravdu rád. Věřím, že celý rozdíl mezi klasickou hudbou a jazzem spočívá ve faktu, že v klasice není žádná improvizace, zatímco jazz je založen na improvizaci.
Měl jsi v poslední době nějaký extra hudební zážitek?
Nějaký člověk ke mně přišel a řekl: Tohle CD, který jsi vydal, si budu pouštět v mým “soukromých” momentech strávených s mou dívkou. To bylo pěkné a jen jsem se zasmál.
Co chystáš v brzké budoucnosti?
Mnoho koncertů po tour. Chystám se vydat mé třetí album (GINO SITSON “Bamisphere”, kde bude hrát Ron Carter, Jeff “Tain” Watts, Helio Alves & Essiet Essiet). Také chystám tour po Evropě (doufám, že velmi brzo) a snad I několik koncetů v Praze.