Dave Douglas: Strange Liberation

Dave Douglas: Strange Liberation

Dave Douglas, podle mého mínění jeden z nejvšestrannějších trumpetistů současnosti, se jistě netají tvrzením, že hudba v sobě může „nést“ politický podtext. Ač otevřeně přiznává, že album „Strange Liberation“ (podivné osvobození) není „political record“, jistě on sám i jeho spoluhráči, kterými se obklopuje, sdílí společný světonázor. Lehce se tak dá odtušit, na co Daveova sestava tímto albem naráží a například takový Chris Potter už dokázal, jaké to je věnovat album naději, “ … že víme odkud jsme přišli a kam toužíme jít. A že budeme činit naše rozhodnutí jako společnost s respektem a soucitem k druhým a ke světu, ve kterém žijeme“, (Chris Potter: Traveling Mercies). Nutno ale podotknout, že sám Dave se staví proti reinterpretaci hudby, a to z toho důvodu, že na každého působí jinak, že každý zažívá jiný pocit. Hudba má svůj jazyk, kterému rozumí každý z nás, avšak odlišným způsobem. Jak říká jazzový purista W. Marsalis: „Nedokáži slovy popsat to, co říká hudba. Proto to „říkám“ hudbou.“

douglasVydavatelství: Bluebird, 2003, 57:47

Skladby: A Single Sky, Strange Liberation, Skeeter-ism, Just Say This, Seventeen, Mountains From the Train, Rock of Billy, The Frisell Dream, Passing Through, The Jones, Catalyst

Obsazení: Clarence Penn (d), Chris Potter (ts, bas klarinet), Uri Caine (?), Bill Frisell (g), Dave Douglas (tr), James Genus (bs)

„They must see Americans as strange liberators“ (Dr. Martin Luther King)

V celkem jedenácti skladbách zde Dave spolu s hvězdným obsazením zmíněným nahoře představuje sofistikovaný poslech politických názorů. Po úvodním antré „A Single Sky“ zazní skladba „Strange Liberation“, která dává tušit, že je zde něco skřípajícího na exportu západních hodnot a stejně tak sarkastická je i trumpeta D. Douglese. Dále bych se rád zastavil u skladby s prostým názvem „Just say this“, jejíž melodie Davea napadla, když kráčel v záři roku 2001 po dolním Manhattanu. Dusítko, kterým prosívá svůj nářek se vám zaboří hluboko do těla a vyryje rýhy, které Vám nedovolí zapomenout. Nostalgická silná skladba je dedikovaná obyvatelům New Yorku.

Podobně je tomu i s ostatními skladbami a v celku se dá shrnout, že deska nabízí kvalitní, „chytrou“ hudbu, která však dokáže být chvílemi dost děsivá a nostalgicky smutná. Ale jaký je sám život?