Pokud na tomto místě uveřejňujeme recenzi alba M. Davise, myslím že je dostatečně relevantní pozice alba Nora Nilse Pettera Moæra KHMER hned vedle. Lepší by bylo napsat, že spíše než album Kind of Blue by zde mělo být ohlédnutí za alby jako jsou „Dark Magus“ nebo „Live at the Fillmore East“ které Nilse jistojistě inspirují.
Vydavatelství: ECM, 1997
Obsazení: Nilse Pettera Moæra trumpet, kytara, baskytara, perkuse, samply, Eivind Aarset kytara, talkbox, Morten MØLSTER kytara, Roger Ludvigsen kytara, perkuse, Rune Arnesen bicí, Ulf W. Ø. Holand samply, Reidar Skår zvuky
Skladby: Khmer, Tløn, Access/Song Of Sand I, On Stream, Platonic Years, Phum, Song Of Sand II, Exit
Je pro mne čest psát o této desce, která získala řadu pochvalných přívlastků a skutečně nezbývá, než je rozšířit. Konečně se jazz znovu pohnul, otázkou ale zůstává, zda je tato hudba vychýlením z evoluční osy jazzu nebo prodloužení této osy směrem do neznáma.
Album začalo vznikat roku 1993 (vydáno 1997!) ve fragmentech zpracovávaných na počítači a dostávalo postupně formu (hlavně díky účasti Ulf W. Ø. Holanda a Rainbow Studia). „Nevyrostl jsem při hraní jazzových standardů. Když mi bylo 16 začínal jsem na elektrickém Davisovi a pokračoval sledováním jeho vývoje od Bitches Brew k Aghartě. Pořád to vše mám stále rád. Khmer je z mé pozice stále spojené s touto částí „tradice“, jestli to tak mohu nazvat.“
„V bloku dvou dní jsme nahráli velké množství materiálu . Dost složitá práce to bylo prosít a vyeditovat.“
O skladbě Tløn se Nils vyjadřuje jako o své „techno skladbě“. Skladba skutečně rytmicky graduje od pomalejšího tempa až k 175 úderům za minutu. Co je na této skladbě fascinující je její přerušení v 4:25 a nasazení magické trumpetové ozvěny, odkazující na jinou etnicitu, následně se k této trumpetové ozvěně přidá technický doprovod a pak ozvěna ustoupí, ale to ještě není konec… Nils v závěru začíná svou trumpetou mluvit.
Access je skladba napsaná pro norský festival Vossajazz a zde je uvedena jen ve fragmentu, a to z prostého důvodu: má navodit příjemný přechod od skladby Tløn ke skladbě Song Of Sand I. Na této skladbě je patrně Nilsova trumpeta nejvíce „přidušená“ a není ji dovoleno To říci naplno. Naopak je zde ponechán prostor pro masivní bicí a elektrickou kytaru. Na albu je uvedena i skladba Song Of Sand II a zde se nabízí komparace. Musím uznat, že to nebylo jednoduché a dalo práci srovnat první a druhý díl Písně písku. Rytmická struktura bicích je v obou dílech totožná nicméně v druhém díle je to Nilsova trumpeta, která zde určuje směr famózní improvizace. Chvílemi v pozadí, chvílemi jakoby chtěla vyjít z pozadí a chvílemi se jí zas do pozadí nechce.
Skladba On Stream mě uchvátila zřejmě nejvíce i když nutno podotknout, že celé album nepůsobí jako kompilace, ale velice uceleně. On Stream je balada založená jen na samplech, které jsou velmi elegantně rozprostřeny, kytaře a hlavně trumpetě, která vším tím éterem proplouvá.
Platonic Years je prý ve smyčkách inspirována Bill Laswellovým albem „Lost In The Translation“. Tato skladba by se dala rozdělit na dvě části, nazval bych je hledání a s gradací možná nalezení. Vyniká zde kytara, která utváří geniální prostor.
Duet pro trumpetu a akustickou kytaru nabízí skladba Phum, kterou otevírají podlouhlé tóny trumpety, které se jakoby „prohýbají“. Skladba na odreagování mezi tvrdými beaty. Z Nilsovy zdrženlivosti by měl radost i Miles. Stejně „prohnutými“ tóny se skladba přetransformuje do již zmíněné Song Of Sand II. a postupně přichází velmi otevřené zakončení desky v podobě skladby Exit.