Miles Davis (1926-1991) – legendární americký trumpetista a skladatel. Jeden z nejvlivnějších hudebníků 20. století, který byl u zrodu hned několika hudebních, převážně jazzových stylů: Be-bop, cool jazz, hard bop, modal jazz, jazz fusion a jazz rock.
miles davis
Miles Davis by se tento týden (26. května 2011) dožil 85 let, v září také uplyne 20 let od jeho úmrtí. Euro Jazz – nové internetové rádio Českého rozhlasu – věnuje odkazu slavného trumpetisty a skladatele celý týden vysílání. Více o tematickém speciálu najdete na webu jazz.rozhlas.cz.
Sketches of Spain je album, které bylo nahráno v létech 1959/1960 na labelu Columbia pod jménem Milese Davise. Album spojuje Milese Davise s aranžérem a skladatelem Gilem Evansem, se kterým spolupracoval na mnohých projektech. Sketeches of Spain patří k těm zásadním.
Kind of Blue, jedno z nejzásadnějších jazzových alb. Vyšlo v roce 1959. Od té doby jde o nejprodávanější jazzové album všech dob. Miles Davis dal k nahrávání dohromady skupinu těch nejlepších muzikantů své doby: altsaxofonista Cannonball Adderley, tenorsaxofonista John Coltrane, pianista Wynton Kelly, kontrabasista Paul Chambers a bubeník Jimmy Cobb.
Tento první článek o jednom z nejvlivnějším jazzmanovi 20.století se spíše zaměřuje na jeho cestu hudebním životem, na další muzikanty které potkal a jakou inspiraci mu kdo přinášel. Snažil jsem se oddělit jeho osobní život, který byl také dosti komplikovaný a o tom si povíme jindy.
Round About Midnight je Milesový debut na labelu Columbia Records a původně bylo vydáno v květnu 1957. Album je pojmenované po skladbě Theloniouse Monka „Round Midnight“. Album je označováno jazzovými kritiky jako stylově hard bopové a hodnoceno jako jedno z nejlepších.
Záznam živého koncertu z roku 1988 z francouzského Avignonu. Na desce jsou velké plochy pokryté jazz rockovou muzikou kláves (Robert Irving III & Adam Holzman), basy(Darryl Jones), perkusí (Ricky Weltman & Rudy Bird) nebo kytary (Foley) ve které se vznáší na trubku Miles a na alt Kenny Garrett.
V roce 1970 vystupoval Miles na festivalu na Isle of Wight ve Velké Británii. Před tím hrál vždycky v klubech tak pro 30-40 lidí, ale na tomhle festivalu hrál podobně jako Jimi Hendrix, The Who, Joni Michell a The Doors pro dav více než 600.000 lidí.
Odkaz Milese Davise stále láká ke knižnímu zpracování. Vyšlo mnoho biografií, málo z nich se však hlouběji zabývá trumpetistovým „elektrickým obdobím“, na které se někteří jazzmeni dívají skrz prsty. Zatím posledním pokusem na tomto poli je kniha The Last Miles: The Music of Miles Davis, 1980-1991 hudebního publicisty George Colea.
Tímto Milesovým citátem můžeme uvést dokumentární DVD režiséra a producenta Mika Dibba mapující přísně chronologickým způsobem život a hudbu muzikanta, který se pro nespočet jazzových příznivců a hudebníků stal skutečnou legendou a bez něhož by jazz byl chudší o řadu stylových obohacení a mnoho vynikající nadčasové muziky, inspirující nejen samotné jazzmany.
Jazzoví odborníci, kritici, estetici, vždy když píší o Milesovi, snaží se vyvarovat určitého „klišé“, které je v souvislosti s jeho hudbou a osobou často uváděno. Mnoho lidí se zaměřuje na Milese samotného, na jeho kontroverzní život, na různé výroky, které se kolem umělce rozprostírají, ale prvořadá je především hudba, kterou Miles skládal, aranžoval a prakticky hrál na trumpetu.





















