Jazz na Hradě je jazzový festival iniciovaný prezidentem České republiky, Václavem Klausem. Jazz na Hradě funguje od roku 2004 a jedná se o měsíční cyklus koncertů, kterých se prezident přímo účastní.
jazz na hradě
Každému, kdo si myslel, že prošvihl velkou událost na Strunách podzimu z konce října minulého roku, mohlo srdce zaplesat. Pravděpodobně nejlepší jazzová pianistka současnosti, jejíž jméno pomalými a jistými krůčky přechází v pojem, k nám po necelých třech měsících zavítala znovu, tentokrát v rámci festivalu Jazz na Hradě.
Šestnácté CD ze série Jazz na Hradě (vydává Multisonic) obsahuje vystoupení kvarteta Gera Band v Nové galerii Pražského hradu z 27. ledna 2007. Tuto informaci ovšem nikde na nosiči nenajdete. Sleevenote (alespoň ten český, anglickou verzi jsem podrobně nečetl) je stylisticky i jazykově nešikovný, s mnoha prohřešky proti češtině i několika faktickými chybami.
Existují lidé, kteří si nejlépe vychutnají svého oblíbeného interpreta doma v křesle při poslechu jeho studiové nahrávky. Na druhou stranu jsou i lidé, kteří by jeli kamkoli, jen aby mohli být na živém koncertě svého oblíbence, protože pro ně je živé vystoupení vrcholným hudebním zážitkem. Obě skupiny mají spoustu argumentů, proč ten jejich způsob je ten lepší. Studiové nahrávky jsou kvalitnější, ale ta atmosféra živého vystoupení… Je na vkusu každého, co má radši, protože ani jedno není horší, nebo lepší než to druhé. Proč to vše uvádím v recenzi cédéčka? Protože toto album je jakýmsi kompromisem mezi oběma skupinami. Je to totiž záznam živého vystoupení Jiřího Stivína a jeho Co. Jazz Quartetu, který se zde ovšem jmenuje Co. Jazz Systém protože je obohacen o jeden celkem netradiční nástroj. Vibrafon byl přizván jako připomínka Karla Velebného, jedné z vůdčích osobností, která pomáhala formovat český jazz.
Další z řady záznamů jazzových koncertů konaných na Pražském hradě pod záštitou pana prezidenta Václava Klause. Shodou okolností se při tomto koncertu křtil disk jiného basisty – Jiřího Mráze – se záznamem koncertu z téže řady.
Přesto, že mne Laco Deczi před několika lety kvůli nadměrné hlasitosti produkce vyhnal na SJD ze sálu (podruhé v životě jsem zakusil, co znamená „práh bolestivosti“), mám pro něho pochopení. Nejen pokud jde o hudbu (jeho funky je třeba hrát nahlas), ale i z jiných důvodů. Počíná si dobře; doma v USA se pravděpodobně uživí, což už samo o sobě stojí za pozornost při té konkurenci. Nemá problémy sehnat kvalitní spoluhráče, ovšem s podmínkou, že má práci (a vice versa).
O české kontrabasové škole se dlouhá léta mluví právem. Výteční hráči na tento nástroj nám nikdy nechyběli a dva z nich se dostali do absolutní jazzové špičky: Miroslav Vitouš a Jiří Mráz. Luděk Hulan k nim sice nepatřil, zato na domácí scéně platil za jednoho z nejzapálenějších a nejaktivnějších jazzmanů. Nahrávka komba, sestaveného příležitostně vesměs z Hulanových spoluhráčů, je poctou tomuto basistovi (ale i aranžérovi, skladateli, kapelníkovi, vokalistovi, organizátorovi a propagátorovi jazzu) Byla pořízena živě, čemuž odpovídá duch nahrávky.
V úterý večer na Pražském hradě zahrál Jihoafričan Abdullah Ibrahim se svým Triem v obsazení Balden Bullock (basa) a George Gray (bicí). Původně se měly rozezvučet prostory terasy Jízdárny, ale počasí přesunulo početné publikum do útulného Španělského sálu. Už jsem si víceméně zvykl opomíjet v reportážích reakce publika a učiním tak i tentokrát. Řeknu jen, že zaplněné řady o přestávce prořídly a ke konci, namísto standing ovation, kterou by si Trio jistě zasloužilo jsme se dočkali hromadného úprku návštěvníků, zatímco hudebníci se vrátili a po jazzovu přidali jednu skladbu.








| Počet hodnocení: 19











