Poslední dva hlavní večery Jazz goes to town se konaly tradičně v kongresovém centru Aldis. A jak probíhaly se dočtete dále…
Závěrečný koncert letošního JGT v Kongresovém centru Aldis zahájilo zahřívací kolo. Ve foyer centra se představil téměř domácí Puzzle Jazz, kvartet klávesisty Jiřího Pavlíka, s dvěma dechovými nástroji. Na tenor saxofon hrál vynikající Petr Vinklář a zdatně mu sekundoval trumpetista Radek Círman. Kromě kapelníka ještě Vladimír Šrámek na kytaru, Filip Vondruška baskytaru a Tomáš Votava bicí. Kapela hraje zdařile známé standardy, které má dobře zažité a skladby doplňují improvizovanými sóly všech členů kapely. Jejich vystoupení s povděkem vyslechli příchozí, kteří v hojném počtu přišli na závěrečný koncert festivalu. Kapela pak ještě jednou vystoupila během přestávky na hlavní scéně a opět ve foyer zaujala občerstvující se posluchače.
Jazzová avantgarda, improvizace, minimalizmus, Carla Bley, Charles Mingus, elektrický Miles, VOA, lichá metra, freejazzová sóla, podehrávání sól dechy, samplování, užití elektroniky – to vše jsme mohli slyšet ve hře NUO v nabitém studentském klubu. Tím je tato kapela s výhradně vlastní tvorbou, formátem „malého big bandu“ a zvukem spíš „většího“ na naší jazzové scéně jedinečná. Skladby i aranže jsou hudebně nápadité a pestré. Myslím, že NUO má víc cesty před sebou než za sebou.
Trio saxofon – basa – bicí je „vyšší dívčí“ saxofonové hry. Nejen dechař, ale i oba další členové souboru to mají bez harmonické podpory klavíru těžké. Není divu, že v tomto formátu hráli jen někteří velikáni tohoto nástroje, jako např. Sonny Rollins.
Židovský klezmer (směs folkové hudby a tanců Východní Evropy, Balkánu, Ruska, Polska a dalších se židovskými melodiemi) prožívá v uplynulých desetiletích po celém světě revival. S jazzem má leccos společného: především silně synkopovaný rytmus a improvizaci. Není proto divu, že je přijímán jak na jazzových, tak na world music festivalech. Je to však zároveň „lidovka“ v dobrém slova smyslu.



















