Dave Douglas, podle mého mínění jeden z nejvšestrannějších trumpetistů současnosti, se jistě netají tvrzením, že hudba v sobě může „nést“ politický podtext. Ač otevřeně přiznává, že album „Strange Liberation“ (podivné osvobození) není „political record“, jistě on sám i jeho spoluhráči, kterými se obklopuje, sdílí společný světonázor. Lehce se tak dá odtušit, na co Daveova sestava tímto albem naráží a například takový Chris Potter už dokázal, jaké to je věnovat album naději, “ … že víme odkud jsme přišli a kam toužíme jít. A že budeme činit naše rozhodnutí jako společnost s respektem a soucitem k druhým a ke světu, ve kterém žijeme“, (Chris Potter: Traveling Mercies). Nutno ale podotknout, že sám Dave se staví proti reinterpretaci hudby, a to z toho důvodu, že na každého působí jinak, že každý zažívá jiný pocit. Hudba má svůj jazyk, kterému rozumí každý z nás, avšak odlišným způsobem. Jak říká jazzový purista W. Marsalis: „Nedokáži slovy popsat to, co říká hudba. Proto to „říkám“ hudbou.“