Fusion is not dead! zní z Hamburku
zvuk90%
obal90%
hudba90%
90%Průměrné skóre

Hussel je slavná čokoládovna, a toto slovo je obsaženo v názvu ansámblu The NuH(u)ssel Orchestra; alespoň já ho tam vidím, protože agilní kolektiv z přístavního města Hamburku hraje vskutku hutnou muziku, jež naplní sladkou rozkoší uši každého jazzofila. 30.srpna spatřilo světlo jazzového světa druhé album souboru, nazvané s jistou dávkou aktuálnosti „The Forest“. Vyšlo na německé značce Unit Records.

The NuH(u)ssel Orchestra založil bubeník, skladatel (a také zvukový režisér) Wanja C.Hasselmann v roce 2015. O dva roky později vyšlo debutové album „First Things Frist“. Soubor tvoří sedm kmenových instrumentalistů – kromě Hasselmanna Jan Gospodinow (trubka), Christopher Baum (klávesy), Florian Kiehn (kytary), Jonathan Ihlenfeld Cuńado (el.bass), Max Rademacher (flétna, tenorsax) a Patrick Huss (perkuse). Novinka „The Forest“ byla natočena za pět dní a podílelo se na ní celkem 38 hudebníků z 12 zemí! Mezi nimi hamburský rapper Nico Suave, newyorská zpěvačka Alana Alexander, z instrumentalistů Simon Grey (klávesy), Konrad Herbolzheimer (kontrabas), Menzel Mutzke (trubka), Kamil Husyainov (tenorsax), Nora-Elisa Kahl (harfa), Matthias Strass (banjo), hráči na smyčce a také na dechy, rozšiřující tak ansámbl v závěru až na bigband. Vskutku kosmopolitní sestava, jež se vyjadřuje k nadmíru globálnímu problému – udržitelnosti rozvoje měst na úkor přírody, k tomu, co bylo v minulosti a co nás čeká v budoucnosti. A to vše zabaleno do strhujícího fusion-jazzu s vlivy funku, hip hopu, klasické hudby, rocku a elektroniky…

Po smyčcové „Overture“, jež je sycena minimalismem, vyvalí se na posluchače šťavnatý fusion-jazz s rytmikou jako od Santany ve skladbě „Orange Sand“, ozdobený sóly trubky a kytary, říznými příznaky dechů a vyhrávkami bicích a perkusí. Následuje „Phoenix“, a to je nefalšovaný jazz-rockový nářez s plnokrevnými sazbami dechů, proměnlivou dynamikou, bobtnající materií, soptícími bicími a trubkou a´la Miles Davis. Ve více než devítiminutové, mistrně gradované kompozici „Overwhelmed“, kraluje sice lyrický, ale emotivní výraz vokalistky Alany Alexander, která se pohybuje mezi gospelem, soulem a expresivně scatovaným zpěvem. Nepřesléchnutelný je tady zvuk harfy, varhan a smyčců, kvůli němuž ale sound ansámblu nijak necukrkandlí. Antré titulního tracku „The Forest“ obstarává překvapivě banjo, které je ale spíše newgrassové než neworleánské. Posléze charakter skladby určí výrazný kytarový riff a zahuštěný spodní proud, sycený funkem, ve kterém kralují syntezátor a dechy, dokonce také smyčce.

V „Kaos“ do funkové materie rapuje Nico Suave, posiluje ho syntezátor a nakonec vystřídá kytarové sólo. Sedmiminutové „Jamboree“ v sobě spojuje minimalistickou elektroniku, rozvolněné dechy, art-rockové prvky díky varhanům, jazz-rockový tah se sóly flétny a tenorsaxu, kdy rytmický proud zahušťuje banjo. Úchvatný zvuk! Následující track obsahuje nejdelší kompozici „Home“ (11:10), jež je příkladem znamenitě vystavěné balady s varhanním a smyčcovým řečištěm, kdy lze zaznamenat dvě skvostná vyklenutí; první při kytarovém sóle, druhé při syntezátorovém chorusu. Album pak vrcholí bigbandovým nářezem „Vortex“…

Zvolávám společně s kapelou: Fusion is not dead!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..