Druhý ročník JAZZBUS SHOWCASE košického vydavatelství Hevhetia se na dva dny, pondělí 19. a úterý 20.srpna, přestěhoval do polského města Źory nedaleko Katovic. Showcase se tak začlenil do programu mezinárodního setkání hudební tvořivosti a projevu Voicingers, jež zde již po jedenácté probíhalo ve dnech 13. – 25.srpna v početných prostorách Městského kulturního střediska. Určen je primárně dětským a mladým studentům hudebních škol všech stupňů. Součástí je také jazzový festival.

V pozdních večerních a nočních hodinách pak studenti a jejich pedagogové vášnivě jamují v restaurantu v Twinpigs (zábavním to rodinném parku v americkém stylu). Duší celého projektu je jeden z nejlepších evropských jazzových vokalistů Grzegorz Karnas, jehož čtenáři Jazzportu znají dobře; například jsem tu recenzoval jeho výborné CD+DVD „Power Kiss“, samozřejmě na značce Hevhetia…

Zde se neoddiskutovatelně potvrdila výsostná úroveň mladých polských hudebníků, která v některých případech dosahuje až mezinárodní vyzrálosti. Týká se to především vibrafonisty Marcina Patera. Ten se svým triem (kontrabasista Mateusz Szewczyk a bubeník Tomek Machański), posléze kvartetem, když se přidal kytarista Jakub Mizeracki, předvedl na úvod showcase strhující výkon. V jeho hře se snoubí všichni slavní stylotvorní vibrafonisté, ale nejčastěji se pohyboval někde mezi Bobbym Hutchersonem a Garym Burtonem. Ovšem jeho autorský a improvizační vklad je natolik výrazný, že přirovnávat ho ke komukoli je pouze orientační. Marcin Pater Trio mne v úvodních dvou skladbách doslova uhranulo. Bopové frázování a bohaté improvizační postupy vibrafonisty okořeněné tvůrčími úkroky na mimojazzové stezky, proměnlivá dynamika toku, hutná a plazmatická rytmika s výbuchy sól, to vše mne uvádělo v úžas. Další tři skladby s přidanou kytarou dostaly výrazně methenyovský zvuk, zvláště, když basák vzal do ruky pětistrunnou basovou kytaru. Hardbop s jazz-rockovými prvky, sycený tu hispánskými názvuky, onde blues, byl patřičně šťavnatý, ale vesměs již postrádal originalitu. Ale set to byl i tak náramný!

Jako druhý v pondělním showcase vystoupila zpěvačka Klara Cloud se svou skupinou The Vultures s výtečným houslistou Bartoszem Dworakem v čele. (Ten pro Hevhetii natočil dvě skvostná autorská alba. V Źory představili zbrusu nové album „Vauna“ pro Challenge Records Int. (recenze se chystá). Zpěvačka (pravým jménem Sylwia Klara Zasempa) byla sice v osmém měsíci těhotenství, ale podala plnokrevný výkon. Po instrumentální stránce samozřejmě kraloval houslista, jenž s pomocí elektroniky dokázal vtisknout folklórně zabarvenému jazzu vzrušující dávku mysteriozity.

Poté Andrzej Kowalski Quartet vyrukoval se čtveřicí kompozic, v nichž se snoubil moderní jazz s elektronikou, minimalismem i rockem. Přesně tak, jak zní jeho čerstvé album „Abstrakt“ (budu též recenzovat). Lídr s kytarou a Robert Wypasek s tenorsaxem vykružují v každé skladbě výrazné téma a posléze vyrážejí do útoku, přičemž sóla mocně gradují. Basák střídá kontrabas s pětistrunnou baskytarou, bubeník v závěrečné skladbě užije elektronické bicí a saxofonista ostře rozezní sopránku. Čtyřicet minut uběhlo jako voda…

Druhý den showcase odstartovalo jaderné Pawel Kaczmarczyk Trio, které v nové sestavě připomnělo čtyři roky staré (respektive mladé) album „Something Personal“, jež později vyšlo i na vinylu. Neustále hledající a opět se navrátivší pianista hraje aktuálně s kontrabasistou Alanem Wykpiszem a bubeníkem Grzegorzem Palkou. Trio nadále sází na umnou výstavbu kompozice, chytlavé téma, dynamické i výrazové proměny, mocnou gradaci, strhující sóla. Škála způsobů Kaczmarczykovy klavírní hry je natolik široká a poučená soudobou vážnou hudbou a avantgardními jazzovými postupy, že ani power-jazzový tah nepostrádá nepřetržité momenty překvapení…

Coherence Quartet je považován v současnosti za jeden z nejzajímavějších polských souborů hrajících improvizovanou hudbu. Klasická kvartetní sestava s altsaxofonem je jako doma v hardbopu, ze kterého vyráží buď na hranici s free-jazzem, nebo do hájemství slovanské baladičnosti či dokonce gregoriánského chorálu. A schopnost vygradovat jazzový proud je pak až démonická…

Opravdovým vyvrcholením polského showcase představovalo premiérové vystoupení slovensko-polského dua David Kollar / Zbigniew Chojnacki, tedy kytara / akordeon + živá elektronika. V poznámkovém bloku mám napsáno pouze: Nářez jak sviňa!!! A pak už jsem si nic nezapisoval a nechal se pohltit dobrodružstvím poslechu volné improvizace se vzrušujícím tvůrčím nábojem. Významnou složkou setu byla světla. Nejdříve tma, niterný zvuk…postupně vybuchují světla, noise, tep, hutný riff, ataky oslepujících světel…dronový zvuk akordeonu, kytara milovaná smyčcem, elektronikou znásilňovaný akordeon, kytara naplňuje prostor klenutou, povznášející melodií…náhle údery pěstí do ozvučnice, skřípění akordeonu, ruchy, rozlámání materie…zlyričtění, dech, lahodné témbry, vesmírné zvuky…náhle se rozběsní všechny údy akordeonu, zvuky ostré jako žiletka, kytara brunátní…v závěru dětsky odzbrojující kalimba, melodické pohlazení, naděje…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..