Jihočeský jazzový festival ČEZ 2019, Piaristické náměstí, České Budějovice, 09.08.2019
Devátý ročník jihočeského jazzového festivalu na historickém Piaristickém náměstí s perfektně zrenovovanou Solnicí přinesl pestrou přehlídku jazzových stylů.
Páteční program zahájila osmičlenná kapela Ochepovsky Project ruského skladatele a kytaristy Igora Ochepovského, která je známá svým ojedinělým zvukem, ve kterém se prolínají vlivy jazzu, neo-soulu, vážné hudby, elektroniky a rhythm’n’blues. Úvodní duet kapelníka Igora Ochepovského a zpěvačky Sisy Fehérové, která velmi dobře nahradila nemocnou Kristinu Mihaľovou, výborně naladil zaplněné náměstí na následnou sérii originálních, nápaditě aranžovaných skladeb. Vedle výrazné Sisy Fehérové se prosazovali dechaři, saxofonista Petr Kalfus, trumpetista Miroslav Hloucal a samozřejmě také lídr kapely Igor Ochepovsky. Velmi povedený úvod pátečního koncertu.
Mezinárodní Super 4tet, vedený norským basistou Perem Mathisenem, naplnil moje očekávání. Hutná, elektrická, jazzrocková fusion světové úrovně zaplnila Piaristické náměstí. Vedle basisty na tom měl hlavní zásluhu vynikající švédský kytarista Ulf Wakenius, který předváděl jedno strhující sólo za druhým. Pozadu nezůstával ani teprve devatenáctiletý český pianista Daniel Bulatkin. Všechny 3 sólisty dopředu tlačil špičkový slovenský bubeník Martin Valihora. Velmi povedený byl duet basisty a kytaristy od 17:40 níže uvedeného záznamu. Následovaly skladby One Of A Kind a 16 Knödeln z letošního podařeného alba Sounds of 3 Edition 2, rozvinuté do skoro půlhodinové gradující improvizace. Zde je video de facto celého jejich výborného koncertu:
Třetí kapela pátečního koncertu, Laco Deczi & Celula New York se speciálním hostem Chrisem De Pino, hráčem na foukací harmoniku, přinesla hned od začátku ještě větší energii nadšenému publiku. Chris De Pino pozvedl kapelu nejen virtuózní harmonikou, ale také výrazným zpěvem. Celula NY v tradičním složení, Jan Uvira – klávesy, Michael Krásný – basová kytara a Vaico Deczi – bicí, šlapala jak hodinky. Jejich kubánské taneční rytmy roztancovaly mnohé nadšené diváky. Škoda, že tak vygradovanou atmosféru ztlumil Laco Deczi před závěrečnou skladbou příliš dlouhým vyprávěním svých letitých, oposlouchaných historek.
