Ještě modřejší, než by se mohlo zdát...

Ještě modřejší, než by se mohlo zdát…

zvuk
80
obal
80
interpretace
90
repertoár
65
79

ZUŠ Habrmanova v Hradci Králové je proslulá (mimo jiné) kvalitní výukou zpěvu. Jako pedagog zde také působí PhDr. Ludmila Kroupová, Ph.D., známá mezzosopranistka. Jednou z jejích nejnadanějích žákyň je ANNA-MARIE MINX. Škola jí umožnila natočit CD, jež naplno dokládá její nevšední talent. Zdařilý design alba si udělala sama zpěvačka, o zvukovou kvalitu se postaral její otec, Ing. Ivan Minx. Jsem rád, že mohu touto cestou upozornit na zrození zpěvačky, jakých není nikdy dost.

Ačkoliv v titulu svého propagačního alba „Not as blue as it might seem“ tvrdí Minxová opak, je v indie-popovém repertoáru překvapivě více blue(sovější), než by se dalo čekat. Byť jde o písně zhusta rotující na všech možných internetových platformách, v jejím podání dostávají něco navíc. A to něco je jazzověji tvárný, emocionálně vyvážený, plnokrevný a místy dokonce gospelem sycený hlas. Nezanedbatelná je také její anglická výslovnost, v českých luzích a hájích ještě zdaleka nikoli samozřejmá.

Ještě modřejší, než by se mohlo zdát...

Repertoár světového popu hlavně poslední dekády je především trip-hopového, electro-popového a r´n´b charakteru. Anna-Marie Minx vypreparovala zpěv současných hvězd a hvězdiček, až na jedinou výjimku ženských, a vložila místo nich sebe. A učinila tak s neobyčejným ponorem, vhledem a pochopením. Troufám si tvrdit, že v některých případech se mi její interpretace líbí více, než originál. Každopádně je ve všech písních svá, jedinečná a navzdory mládí pěvecky vyzrálá.

V úvodní „Glory Box“ z repertáru trip-hopové modly Portishead disponuje Minxová sice méně temným a vypjatým hlasem než Beth Gibbons, ale sytost a emocionalita jejího hlasu mi připadá přirozenější. A poprvé zde použije výtečné tremolo, jež pak zdobí její hlas i jinde. Zachází s ním ale opatrně, pouze jako se vzácným kořením. V „Liability“ předčí Lorde neokázalou lyričností s občasným chvěním a přirozenou erotičností. V „Once Upon a Dream“ (Lana Del Rey) zachovává onu dramatickou, filmovou dramatičnost; Minxové by bezpochyby také slušel muzikál. V „Another Love“ je jasně lepší než mužský protějšek Tom Odell; nezní tak juvenilně, ba dokonce pubertálně, tolik plačtivě. Píseň „Rumour has it“ od Adele doznává v podání Minxové nečekaný rozměr v bluesové poloze uprostřed písně a místy zabarvením hlasu šedesátkovou divou Grace Slick z legendární kapely Jefferson Airplane. Po šansonově pojatém songu „Whistlin´in the dark“ (Julia Andrews) a řízném r´n´b v „Sober“ (Lorde) se zpěvačka zaskví ve „Video Games“, kde s ní Lana Del Rey prohrává na body v dynamickém a hlasovém bohatství i soulovějším výrazu. Ve „Writer in the dark“ není tak zbytečně vypjatá (až hysterická) jako Lorde, je jemnější, přesto emotivní. Ve filmové písni „The hanging tree“ se Minxová dokonce ponoří až někam ke gospelu; James Newton Howard by měl radost! V závěrečném tracku „This world“ je pak soulovější než Selah Sue…

Summa summarum: Bravo!

Zapamatujte si její jméno: Anna-Marie Minx.

V případě zájmu o CD kontaktujte samotnou zpěvačku na anna-marie.minxova@seznam.cz