Patří mezi světovou špičku bluesových hráčů na foukací harmoniku, od roku 2009 je dokonce reprezentačním hráčem firmy Hohner – toť ostravský rodák MATĚJ PTASZEK. 19.března mu vyšlo na značce Galén nové album! Zove se „Screaming the Blues“ a natočil jej v triu s Janem „St.Johnnym“ Stehlíkem a Janem „Elvisem“ Čihákem…

Počet koncertů odhaduje Ptaszek na 1.300, a to ve 13 zemích světa! Nejdříve sklízel úspěchy ve dvojici se slovenským kytaristou Ĺubošem Beňou, po rozchodu založil kapelu Dobré ráno blues band, s níž v Galénu natočil dvě alba. Ovšem Ptaszek není zdaleka jen bluesmanem, věnuje se také fotografování (je vystudovaným fotografem), spisovatelem, cestovatelem a dobrodruhem. Téměř tři roky žil v Latinské Americe, od roku 2015 v Ekvádoru, posléze v Kolumbii. Ale v žádných turistických destinacích! Mimochodem je prvním Evropanem, který strávil více než 20 měsíců v divokém kolumbijském departmentu Antioquia; žil v tradiční kovbojské vesnici Concepcion, jediné skutečně autentické v celém hispánském světě. Blues pak „Mateo“ (jak mu místní přezdívali) hrál v hospodách v Medellinu, kdysi hnízdě narkomafiána Pabla Escobara. Ohromil též deset tisíc posluchačů na čtyřdenním bluesovém festivalu v ekvádorské metropoli Quito. Ze svého pobytu v Jížní Americe dosud vytěžil dvě knihy, které vydal taktéž Galén: „Posekej si ten trávník, nejsou vidět hadi“ (2016) a vloni „Reportáže z rozervaného ráje“; ta se umístila v první trojici knih nominovaných na cenu Hanzelky a Zikmuda jako Cestopis roku 2018.

Nejnovější bluesové album bylo natočeno sice ve studiu, ale naživo, bez dotáček, z jedné vody načisto. Tak, jak se blues má natáčet Trojice protagonistů – Matěj „Mateo“ Ptaszek (zpěv, diatonická foukací harmonika), Jan „St.Johnny“ Stehlík (kytara, zpěv) a Jan „Elvis“ Čihák (kontrabas) – jej věnovala letošnímu padesátiletému jubileu legendárního festivalu Woodstock. Je v duchu bluesových kapel, jež tam tehdy hrály (Canned Heat, Paul Butterfield Blues Band). A samozřejmě je album také holdem bluesmanům, kteří ovlivnili rockovou scénu přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Dodnes z toho rocková muzika žije…

Na ploše více než 38 minut slyšíte jednoduše extrakt rockem a psychedelií ochuceného blues. V prvé řadě za to může Ptaszkova vskutku až jaderně hutná foukací harmonika a vyostřený zpěv. Stehlík má kytaru také zvukově vypjatou a masitou, notně zahalenou do jakési vzrušené (a vzrušující) acidové rozplizlosti; je to zkušený bluesový harcovník, mimochodem lídr plzeňské legendy St.Johnny. A všechno to tvrdí nepříliš složitými, zato však o to údernějšími riffy a figurami kontrabas Čiháka, specialisty na rock´n´roll a rockabilly (kapely Highway 61 či Frankie Trier & The Screwballs).

A jedeme plnou parou po Mississippi k Chicagu a pak letem do Woodstocku!

„Dust My Broom“ – Elmore James a všechny další hvězdy blues by vysekli poklonu Ptaszkovým žiletkám v hlase.

„Boom Boom“ zpívá Stehlík, který se hlasově více blíží narativnímu Johnu Lee Hookerovi. V kontrastu s hlouběji posazeným zpěvem pak o to řezavěji vyznívá foukačka.

Last Night“ – kytara tady působí zhuleně, syrový zpěv se zadírá pod kůži, živočišná foukačka by se zaručeně líbila i autorovi Little Walterovi.

„TV Jump“ – Stehlíkův autorský šraml, odpichovka, jízda!

„Killing Floor“ (Howlin´Wolf) – drsné vyhrávky kytary a sólo harmoniky by potěšily Vyjícího vlka, který tolik ovlivnil Stouny a Claptona!

„Stormy Monday“ (T-Bone Walker) – tak pro tohle blues mám slabost, a ta mnou třese až do morku kostí. Kytara je tady měkčí, basa šlape, foukačka jede jako cadillac.

„Screamin´“ legendárního bílého kytaristy Mikea Bloomfielda je odpíchnutá natolik, že křičí pod nemilosrdnými zářezy kytary a foukačky!

„Sitting On Top Of The World“ – a je mi dobře, chtělo by se doříct. Stará mississippská píseň je línější než předešlé pecky, takže si naše trio s rozkoší pochutnává na výrazu někde mezi B.B.Kingem a Cream.

„Sweet Fifty“ – Stehlíkova rozpustilost puštěná ze řetězu! A samozřejmě Mateo si neodpustí průpovídky v kovbojské španělštině…

Rolling And Tumbling“ – staré blues z Delty, proslavené Muddym Watersem, Canned Heat a Cream má i tady říz chilli. Foukačka se chvíli válí v bahně, poté řeže jako pazourek; zahlcuje se, bouří, vzteká se… až k závěrečnému výbuchu smíchu.

Tak to bychom měli. Takže si to pustíme znovu, co říkáte?

Album je k mání třeba zde (a pak na nejbližším koncertě 11.dubna v Plzni – Zach´s pub od 20.30!).

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..