Debut Antona Egera ve znamení elektrických výbojů
zvuk100%
obal100%
hudba80%
93%Průměrné skóre

Po více než deseti letech energického bubnování v triu Phronesis a ve formacích Mariuse Neseta vydal 8.února na britské značce Edition Records svoje eponymní debutové album osmatřicetiletý ANTON EGER! Mimochodem: titul „Æ“ nápadně připomíná iniciály legendárního Niemenova souboru Aerolit z druhé poloviny 70.let…

Egerova deska je též prolezlá skrz naskrz elektrikou. Je plná elektrizujících výbojů. Někdy je toho na dvě uši až až. Přesto se jeho bicí a perkusivní arzenál neztrácejí; a to tam hraje i na shaker, plastic, phake pandeiro, stunt surdo… Díky němu všechny ty složité struktury, propleteniny elektronických zvuků, těžkotonážních beatů, jazzových fúzí a retro nepředvídatelnosti drží pohromadě. Navíc Eger během posledních dvou let nahrál na svůj mobilní telefon spoustu různých groovů a pazvuků; původně sloužily jen jako zachycení specifické atmosféry vůkol, neměl s nimi nějaké tvůrčí plány. Nakonec je zpracoval jako předěly mezi jednotlivými skladbami svého debutu. Na albu jsou označeny kombinacemi malých a velkých písmen za názvy tracků.

Pozoruhodné je též defilé spolupracovníků norsko-švédského bubeníka a jejich nástrojů, jež evokují popis výbavy malé elektrárny. Je to především Švéd Petter Eldh (basový syntezátor, el.bass, polysix, syntetizéry), proslavený spoluprací s Djangem Batesem, Mariusem Nesetem a jako lídr kapely Schneeweiss und Rosenrot, který je navíc i spoluproducentem alba. Dále Britové Matt Calvert (kytara, electronics, Korg Trident, live drum processing, Juno 6), Dan Nicholls (wurlitzer, prophet 12) a Robin Mullarkey (el.bass, wurlitzer, prophet 12). V několika kouscích se přidávají ještě Nizozemec Niels Broos (moog solo, polysix), Němec Christian Lillinger (bicí), Švéd Otis Sandsjó (sax), Brit Ivo Neame (mellotron), Egerův kolega z Phronesis, dále irská vokalistka Juliette Marland a Dán Mathias Heise (chromatická foukací harmonika).

Autorem všech deseti skladeb je Eger. V šesti případech autorsky participuje Eldh. Analogově elektronický testosteron zahlcuje hned úvodní track „Herb“. Zvukové plástve, jež se vrší na sebe, nebo se překrývají, prolamují a do sebe vnikají, ty jsou charakteristické pro všechny položky alba. Někde je takový elektrocirkus ochucen sedmdesátkovým inženýrským popem („Oxford Supernova“), jinde rozlámanými rytmickými předivy a jazz-rockovým zvukem („IOEDWLTO“, „datn“). Výrazně jazz-rockově vyznívá dvojice tracků „Sugaruzd“ a lyričtější „Monolith“, kde nechybí dokonce meditativní pasáž zavánějící New-Age kouřem. Tady ovšem vpád surového elektronického zvuku z mobilu v závěru skladby působí neústrojně, samoúčelně, a to až nepříjemně. Možná záměr. Ale dost krutý… Naproti tomu „Severn“, na němž se autorsky podílí celá základní pětka hudebníků, je směsí ambientu, space-rocku a hip-hopového rytmu. Na minimalistické figuře s rychlým tepem bicích, na níž se vrší v proměnlivé sazbě i výrazu elektronické vrstvy, je postavena skladba „?irl MIP“; pozoruhodné je tu také elektronicky zkreslené sólo na harmoniku. Track „Never Not“ má díky mellotronovému zahuštění až filmový ráz, což působí osvěživě. Album uzavírá zpívaný kus „Sufflör“ s textem samotné Marlandové, a to ve francouzštině; zpočátku je elektrifikován a´la Kraftwerk. Kvazi-píseň je občas převálcován erupcí bicích a industriální vlnou…

Jeden komentář

  1. Zdeněk Slezák

    Tahle deska na mě po hudební stránce působí, jako zvuková sbírka mašinek, které po mnoha letech někdo vytáhl z muzea hudebních nástrojů a oživil.

    A je to naprostá pecka HLAVNĚ pro všechny, kteří zažívají orgie při poslechu retro nádherných syntezátorů, moogů atd. A také zajímavý tip pro nějakou vědomostní soutěž: hádej, co to teď hraje, Prophet nebo moog? A je tam přítomný zvuk wurlitzeru? Hodně zajímavé!

    Odpovědět

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..