Více než slibný debut Sun Dew
zvuk100%
obal80%
hudba90%
90%Průměrné skóre
Hodnocení čtenářů: (0 Votes)
0%

Jazzová hvězda Kurt Rosenwinkel se prostřednictvím svého nezávislého vydavatelství Heartcore Records rozhodl objevovat nové a navýsost talentované jazzové muzikanty a jejich uskupení. Jedním takovým úlovkem je berlínské prog-jazzové sexteto se zdánlivě mysteriózním názvem SUN DEW. Jenže vězte, že název je odvozen od latinského Ros solis, což je masožravá rostlina známá jako rosnatka. Tato kapela před čtyřmi měsíci vydala debutové album, EP s titulem „The Secret Cay“…

Sun Dew, ač působící v Berlíně, je veskrze mezinárodní soubor. V jeho čele stojí francouzský pár Héloïse Lefebre (housle) a Paul Audoynaud (kytara). Dalšími členy jsou izraelská violoncellistka Liron Yariv, německý klávesista Johannes von Ballestrem a rytmická dvojice z Rakouska, Paul Santner (baskytara) a Christian Tschuggnall (bicí, lap-steel kytara). Ona nepříliš obvyklá instrumentace je hlavním poznávacím znamením této mladé kapely. Více než pětadvacetiminutové EP obsahuje šest autorských skladeb sexteta, jež se vyznačují průzračným i hutným zvukem a prokomponovaností, v níž se mísí jazz-rock s progresivním rockem, ambientem a soudobou komorní hudbou.

V úvodní „This Secret Cay“ se v perlivé průzračnosti pojí fusion jazz, v němž hraje prim el.kytara, s minimalistickým rytmickým proudem a lahodností smyčců. Jazz-rockový nářez zaútočí z následujícího tracku „Sharxxx“; svižné smyčce zahušťují již tak vzkypělý zvuk, proměnlivá dynamika, výraz a přelévající rytmické figury, sycené mocným staccatem, posluchače vtahují a nemíní vyplivnout. Kapela vzápětí ale pohladí, a to ve stylu filmové hudby Morriconeho – „Mighty Orinoco“ má skutečně westernovou náladu (hlavně díky kytaře a steelce), přičemž se smyčcová políbení proplétají s perlením piana.

Poté EP strhujícím způsobem graduje. „Noodle Fish“ začíná zlověstným ambientem a minimalistickou figurou violoncella. Smyčcové nástroje se poté střídají v poryvech, aby pak o sebe křesaly nad elektronicky a kytarovým dronem zahuštěnou rytmickou linkou. Vše pak vyústí ve výraznou triphopovou náladu. Na elektronický závěr navazuje úchvatná miniatura „Land in Sight“, vystavěná z ambientu a komorní vážné hudby, aby mohlo minialbum ve velkém stylu vyvrcholit závěrečným majstrštykem „Sea Shepard“. Tady jazz-rock kapela napájí výrazným rytmem, kytarovým motivem a´la Joy Division, průniky minimalismu a nu-jazzovou gradací ve stylu Jaga Jazzist.

Těšme se tedy na velké album, pokud možno co nejrozměrnější a co nejdříve…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..