Hudební happeningy Vargy a Fujaka svojí silou posluchačem otřesou
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba100%
100%Overall Score

Když vloni 9.srpna zemřel Marián Varga, skloňovaly se ve všech pádech soubory Prúdy či Collegium Musicum; ovšem tento klávesový mág a skladatel se pohyboval s bravurou nejen v art-rockových vodách, ale věnoval se též volné improvizaci, čili (jak sám říkával) komponování v okamžiku. Díky košickému vydavatelství Hevhetia vyšlo 18.listopadu album, jež Vargu představuje jako mistra improvizované, respektive komprovizované hudby (neboť nejde vždy o neidiomatickou formu, jelikož často sahal k citátům z vlastní tvorby). Zove se příznačně „Hudobné happeningy“ a jde o živé archivní nahrávky z let 2001 a 2002, kdy MARIÁN VARGA koncertoval se souborem tEóRia OtraSu, který v roce 2000 založil hudební avantgardista a sémantik Július Fujak. Ten je také autorem výtečného sleeve-note…

Pozornost na sebe strhne již obal CD s výtvarným dílem s názvem „Galaxie a Galakoncerty – Hommage a´Marián Varga“ (2002) dnes šestaosmdesátileté Květoslavy Fulierové. A více než padesát minut rozložených do devíti tracků činí z alba opravdový umělecký artefakt, hudební skvost! Marián Varga hraje ve všech skladbách vyjma jedné, a to na syntezátory a klavír. Július Fujak, kterého jsem zde na JazzPortu již několikrát představoval (např.v recenzi jeho alba „Various Comprovisations“ z roku 2015) více než na svůj domovský klavír hraje na bicí. V prvních pěti skladbách (z koncertu v Akademii umění v Banské Bystrici 21.11. 2002) tvoří jeho tEóRiu OtraSu ještě vynikající violoncellista Jan Kavan (ex- Metamorphosis, Rôve Général) a s gramofonem turntablista DJ Fero, ve zbylých tracích (vyjma Vargova sóla a jeho duetu s Fujakem) pak pozounista Dávid Šubík (ex- Ensemble Marian, Zloději uší) a experimentující kytarista Peter Varsavik; nahrávka je ze Starého divadla v Nitře 23.5.2001.

V úvodním tracku „Incipit“ pracují instrumentalisté s tajemnou náladou, jež díky space zvukům a rozbujele rozvolněné materii postupně zhutní. Na něj okamžitě navazuje „Hudobný happening I.“, bezmála osmiminutový výlet od úvodního motivu z Vargovy hudby k poezii Karla Kryla na albu „Dvě půle lunety aneb rebelant o lásce“ (1992) až k závěrečným akordům z „Eufónie“ ze slavného dvojalba „Konvergencie“ (1971). Šlehy violoncella a bicích, protkané ruchy, dynamické a výrazové proměny, drsnění a zrobustnění se po půli přetavují do hymnického zlyričtění, ale také zhrůznění s destruovaným lidským hlasem. Tedy navýsost dramatický kontrast mezi lyrikou a naléhavostí, až attackem zvukové brutality. Před dalším kolektivním běsněním je posluchač svědkem hustě noirové nálady ve střetu s drtivou naléhavostí v podání dua Varga a Kavan -“Duo I.“. „Hudobný happening II.“ začíná sice vzletně díky ponorným smyčcovým barvám, ale posléze čtveřice vyvine na posluchače nátlak pomocí nesmiřitelného rockového tahu, narušovaného ale free-jazzovým pianem a elektronickými ruchy. První blok uzavírá sedmiminutový duet Fujaka a Kavana „Ranená H2O – Hommage a´Marián Varga“ s úvodními klavírními akordy znázorňujícími Vargovo jméno. Tady se jedná o soudobou vážnou hudbu s melodickým obsahem, elektroakustickými barvami a minimalistickými prvky. Záznam o rok staršího koncertu zahajuje úchvatné Vargovo sólo „Žltá ĺalia“, postavená na tématech z Bartóka a Šostakoviče; silné smyčcové barvy, místy niterné, intimní, onde dramaticky vyhřezlé, dávají tušit inspiraci především smyčcovými kvartety zmíněných velikánů vážné hudby 20.století. Na sólo ihned navazuje „Duo II. – Žltá ĺalia: pre dve klaviatúry“, v němž Varga s Fujakem pracují především s jedním nejvýraznějším motivem bezmála chorální síly. Variují ho s vášní až zarputilou, v ostrých střizích se střídá lahodná polyfonie s free-jazzovou rozvolněností; dlouhotrvající potlesk s ovacemi není náhodný. Poslední dvě skladby jsou opět v plném počtu. „Hudobný happening III.“, tentokrát pouze tříminutový, zpracovává vzrušujícím způsobem jakési středověké téma. Je až k nevíře, co se toho může dít na malé ploše tak akorát na písničku; čtveřice hudebníků zde vytvořila mozaiku se silnými art-rockovými a posléze elektroakustickými prvky. Album uzavírá lo-fi bonus „Ou(t)verture“, více než osmiminutové magma syrového zvuku, hrozivě noisového, skrz naskrz avantgardního, neusazeného, včetně bloudícího klavíru (Varga), jehož akustický zvuk ani v nejmenším zvukovou změť nezměkčuje. Drsné zvuky pozounu (Šubík), smyčcová baskytara (Fujak), uzemněná, zdivočelá el.kytara (Varsavik) či hlasy muže a ženy dodávají materii žhoucí živočišnost…

Neskutečné, po všech stránkách silné album!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.