Studený lektvar plný jazz-rockového ohně

Studený lektvar plný jazz-rockového ohně

zvuk
70
grafika
90
hudba
90
kompozice
100
88

Královéhradeckou fusion-jazzovou úderku DRAGON´S BREW zde nemusím jistě sáhodlouze představovat. Nyní si opět ve vlastní režii vydali třetí album „Cold Brew“, jež je oproti předchozímu opusu „Brew“ dalším posunem k propracovanějším a zvukomalebnějším kompozicím na pomezí jazzu a rocku. Zároveň kapela využila jiných způsobů, jak nahrávku zprostředkovat posluchačům. Vedle streamovacích služeb Apple Music, Spotify a iTune lze nové album získat také na Supraphonline.

Sestava sexteta zůstává nadále nezměněná, což je pochopitelně ku prospěchu. Míra propracovanosti, proaranžovanosti a hráčské kázně je tak na úrovni profesionálních souborů. Mám na mysli především podobně zaměřené britské kapely okolo vydavatelství Edition Records, jež jsem v posledních letech zhusta poslouchal. Elegance, nasazení, ponor a vynalézavost Dragon´s Brew se jim minimálně vyrovná (mám na mysli sestavy okolo Marka Lockhearta, Elliota Galvina či Mortena Schantze). Uvědomoval jsem si to především při živém provedení nových skladeb na koncertě s křtem alba 8.prosince v Labyrintu Divadla Drak. Baskytarista Jiří Vyšohlíd nezpochybnitelným způsobem tvrdí muziku, cele svůj instrumentální um podřizuje celku. Pokud ovšem vyrukuje se sólem, a je jich méně než v minulosti, o to níže pak posluchači spadne čelist; mně se to tedy stalo. Navíc se projevuje čím dál výrazněji i jako skladatel. Totéž lze vztáhnout také na kytaristu Jana Báru, který (vedle autorství) sází jedno lepší sólo jak druhé, a to pokaždé výrazově i barevně jiné. Stejně tak schopnost flexibilního, nápaditého doprovodu, zahušťování materie, či podpory rytmických figur, to vše je na úrovni někdy až kytarové magie. Bubeník Vít Skalička je typem ostrohranného, rytmicky přesného a nekompromisního hráče, jenž nemá zapotřebí omračovat složitými kreacemi, a přesto jeho hra je pestrá, a do zvuku kapely tak zapadající do posledního úderu. Jen škoda, že ve studiové nahrávce zní jakoby odvedle, osekaně, tlučivě. Musel jsem si na to zvykat, a při dalších posleších jsem pak nabýval dojmu, že zvuk bicích má zvláštní, zcela originální elektronickou patinu, jež fusion-jazz, respektive jazz-rock Dragon´s Brew posunuje ještě více k nu-jazzu. Protože některé postupy jsou již regulérně beztak v tomto hájemství. Zářným příkladem budiž jejich pilotní videoklip s majstrštykem „gagarin_3“ v impozantním stylu a´la Jaga Jazzist.

Studený lektvar plný jazz-rockového ohněPo úvodním nasamplovaném kosmonautově hlasu a startu rakety spustí kapela strhující jízdu kontrapunkticky vedených a ostře frázovaných hlasů altsaxu a flétny a proměnlivě členěné minimalistické rytmické figury, protkané zvukem akustického piana, korunovanou altsaxofonovým sólem. Ano, Kateřina Horáčková dospěla k instrumentálnímu mistrovství; koneckonců jejím pedagogem na Ježkárně je Bharata Rajnošek, což leccos naznačuje. Namísto tenora, který kraloval na předchozím albu, saxofonistka na novince užívá vesměs altku. Sice na nahrávce se nepouští až do free-jazzových vod jako na koncertě, ale i tak se to se vzrušením a libě poslouchá. Její schopnost odvážně střelhbitého či naopak melodicky klenutého vyjadřování mne přesvědčuje o tom, že v ní má český jazz další saxofonový talent v mezinárodním měřítku. Bohatost barev a kontrastní měkkost přináší do soundu kapely flétnistka Štěpánka Mašatová. Byť měla v minulosti více příležitostí k sólovým chorusům, její vizitka třeba v osmiminutové skladbě „Warmuzsha“ je dostatečně výmluvná v otázce jejích kvalit. Což se ostatně týká i o generaci staršího hráče na klávesové nástroje, Jiřího Vyšohlída (otce baskytaristy). Z jeho kláves vystřikují buď perlivé a zvonivé tóny el.piana (ty ovšem nejčastěji), nebo ambientní pohlazení či naopak rozvrzané, rozskřípané industriální výhřezy. Všechny tyto polohy pak v Galvinově stylu rozbalí v dalším majstrštyku „Kuligin C“.

Studený lektvar plný jazz-rockového ohně

Více než šestapadesátiminutové album uvozuje příjemná miniatura „VNH“; prolog je spojením ambientního oparu s flétnou, epilog je čistě akustickou obdobou. Každá z následujích osmi kompozic je doslova nabušená nápady, které se zjevují postupně s dalším poslechem. „Bekaphobia“ je třeba prosycena hutnými groovy, minimalistickými figurami, květnatým souzvukem dechů a téměř zappovsky vyostřenou kytarou, ve skladbě „Aktivovaný jelen“ slyšíte nabluesovělou kytaru a střelbu bicích. Generační pamětníci melodičtější odnože českého jazz-rocku z konce 70.let budou potěšeni (stejně jako já) pátým trackem „4 AM“; na koncertě byla tato skladba dedikována kytaristovi Vlastovi („Aťan“) Moravcovi, žijící legendě královéhradeckého rocku. Jde v ní dozajista o brzkou ranní hodinu, čemuž odpovídá měkce najazzlá kytara, vstřícně rozevřená náruč baskytary, tu vanoucí, onde řinoucí el.piano, celkově utlumený zvuk, postupně nabývající na síle, nic tu není na efekt – evokuje mi to Kocábovu hudbu na albu „Žízeň“ či nahrávky kapely Mahagon. Ve „Stag league“, věnované Milanu Steklíkovi, dobrému duchu Divadla Drak, se mísí ambientní zvukomalba s elektro rytmem a´la „Katharsis“ Czeslawa Niemena, což je pro mne také příjemná (a vzrušující) evokace. Zvláštnůstkou je roztomilý dialog otce a syna „Na bidýlku“, to jest odlehčený duet el.piana s bezpražcovou baskytarou, s melodií jak vystřiženou z nějakého loutkového představení.

Copak se mi vyloupne při dalším poslechu?

Dragon's Brew - gagarin_3