Dramaturgie 23. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana bude letos tak pestrá, jak jen to žánr sólového klavírního recitálu umožňuje. Během čtyř pražských večerů v období od 27. listopadu do 4. prosince 2018 vystoupí například libanonský mistr v propojování jazzu a blízkovýchodních rytmů Tarek Yamani, izraelský melodik Arik Strauss, anglický zvukový hledač Dominic J. Marshall (známý i z nu-jazzového seskupení Cinematic Orchestra), okouzlující estonská hráčka a skladatelka Kirke Karja, mladá polská interpretka Katarzyna Pietrzko a zkušený rakouský nadžánrový cestovatel Wolfgang Seligo nebo italská naděje Giovanni Guidi. Česko zastoupí snad ve všech hudebních žánrech se pohybující Petr Ožana.

Zahájení festivalu proběhne 27. listopadu od 19:00 hodin v prostorách Nuselské radnice v režii – či spíše prostřednictvím klaviatury – z Libanonu pocházejícího, v USA na newyorské scéně působícího novátora Tareka Yamaniho. Díky genům a erudici jak v hudbě Předního východu, tak v jazzu i evropské klasice dokázal Yamani vnést do svých kompozic skutečnou neotřelost. K jeho specialitám patří bezešvé propojení jazzové harmonie s tradiční arabskou rytmizací.

Tarek Yamani přitom platí nejen za „praktika“ žánru afro tarab, koncertujícího v prestižních sálech a vydávajícího kritikou ceněná alba, ale také za uznávaného teoretika. Napsal dvě knižní publikace, jednu o „polyrytmice v jazzu a dalších žánrech založených na groovech“, druhou o „tradici bubenických ansámblů a rytmech Arabského poloostrova“.

Záběr výjimečného klavíristy tím zdaleka nekončí. Yamani patří také k vyhledávaným autorům filmové hudby. A v neposlední řadě se věnuje popularizaci jazzu v rodném Libanonu, kde založil akci Beirut Speaks Jazz. Krom universitního hudebního vzdělání má také bakalářský titul v oboru počítačové vědy.

MFJP obvykle dává příležitost také některé z domácích osobností. Stejného večera jako Yamani se představí skladatel, korepetitor a pedagog Petr Ožana. Veřejnost ho zná především jako doprovazeče šansoniérek a šansoniérů, případně díky angažmá v divadlech Semafor či Pod Palmovkou. Má však za sebou úspěchy na poli klasické interpretace, mimo jiné umístění v mezinárodní soutěži Beethovenův Hradec 2007, a stejně rád se věnuje také improvisingu.

Druhý večer MFJP se uskuteční 28. listopadu taktéž v sále Nuselské radnice, kde tentokrát usednou za klavír Rakušan Wolfgang Seligo a Ital Giovanni Guidi.

Wolfgang Seligo se dokáže pohybovat mezi různorodými žánry hladce a přirozeně. Nejen, že jsou mu vlastní základy klasiky a jazzu. Už před téměř třemi dekádami se stal citlivým propagátorem world jazzu. To když ve Vídni spolu s dnes proslulým, tehdy začínajícím Dhaferem Youssefem zakládal projekt Ziryab. Jak originálně Ziryab hráli dokládá například koncertní album Tarik z roku 1994. Což však Seligovi nebránilo ve sledování vývoje rocku a popu, produkování či komponování scénické muziky i melodií pro reklamy.

Seligovy cesty nevedou jen napříč žánry a kulturami, ale také skutečně křížem krážem planetou. Vystupoval od Chicaga po Peking, od Moskvy po Dakar. Na současných recitálech propojuje klasickou estetiku i prvky soudobé hudby s improvizací.

Giovanni Guidi letos oslavil třiatřicetiny, ale zkušeností má jako ostřílený veterán. Ještě jako mladíčka ho „objevil“ legendární trumpetista Enrico Rava a přizval do projektu s mladými hudebníky Rava Under 21. S Ravou natočil několik ceněných alb jako Tribe (2011) či Rava On The Dance Floor (2013), brzy však získal věhlas i coby sólista.

Vydavatelskou smlouvu nabídl Guidimu respektovaný label ECM, do jehož filosofie Guidi díky schopnosti lyrického, meditativního až snového přednesu perfektně zapadá. U ECM už vydal dvě alba triová a jedno s kvartetem. Stejně přesvědčivě ovšem působí i v samostatných recitálech.

Počínaje třetím festivalovým večerem, naplánovaným na 4. prosince, se koncerty přesouvají do Muzea Antonína Dvořáka v pražském Michnově letohrádku, známějším jako Vila Amerika. Barokní kulisy ozdobí dvě výjimečné mladé dámy, interpretky i skladatelky Katarzyna „Kasia“ Pietrzko z Polska a Kirke Karja z Estonska.

Čtyřiadvacetiletá Katarzyna Pietrzko stojí na počátku svojí dráhy, ale díky „výpravnosti“ a barvitosti hry už o ní polská kritika hovoří v superlativech. Nejen, že si Kasia odnesla řadu cen ze soutěží. Její loňská albová prvotina Forthright Stories si v cenách Fryderyk (obdoba Grammy nebo našich „Andělů“) vysloužila nominaci v kategorii Debut roku.

Důkladná průprava v klasice i soudobé „vážné“ hudbě, od doby studií na Estonské akademii hudby a divadla v Tallinnu stále více rozvíjený zájem o jazz a volnou improvizaci a k tomu tajemný severský šerosvit. Tak by mohlo vypadat encyklopedické heslo Kirke Karja. Pianistka a skladatelka se objevila na scéně teprve před polovinou desátých let, ale už stihla vydat několik desek s nonetem Pae Kollektiiv, kde se prezentuje jako hlavní aranžérka a autorka, či vlastním Kirke Karja Quartet.

„Mistrovské dílo, hodné každého ucha, kterého se dotkne,“ napsal o posledním kvartetovém albu Turbulence respektovaný server All About Jazz.

Finále festivalu si 5. prosince v Muzeu Antonína Dvořáka vezmou na starost Dominic J. Marshall a Arik Strauss.

Arika Strausse vlastně nemusíme příliš představovat, výborný dojem udělal letos už koncertem v Redutě. Strauss patří k typickým kosmopolitům. Jeruzalémský rodák byl dvanáct let součástí newyorské scény. Nejen, že hrával v legendárních jazzových klubech Birdland a Blue Note a točil vlastní desky. Spolu s Mercerem Ellingtonem, synem ikony Duke Ellingtona, se podílel také na aranžmá „Dukeových“ evergreenů pro populární tributní projekt. Poté se na deset let vrátil do rodné země, kde krom natáčení a koncertování předával zkušenosti jako pedagog.

Dlouhodobě Strauss působil také na pařížské scéně, v roce 2016 si však vybral jako bydliště Berlín. „Hudbu na album Closing The Circle jsem napsal hned poté, co jsem do Berlína přijel,“ svěřil se, jak moc ho evropská metropole inspiruje. Také během sólového recitálu dojde na skladby z „berlínského“ období.

„Dokáže přinášet ohromné dědictví minulosti a zároveň cosi velmi čerstvého a nového,“ vyjádřil se o krajanovi Dominikovi J. Marshallovi hvězdný anglický kolega Jamie Cullum. A magazín Jazzwise rovnou pasoval pianistu, či spíše všestranného klávesistu, na budoucí jazzovou stálici.

Jako malý začínal Dominic J. Marshall tradičně, studiem klasického klavíru. Narodil se do muzikantské rodiny, o důkladnou průpravu se mu postaral tatínek. Snadno pak získal stipendium na Leeds College Of Music. Za dalšími jazzovými studii se pak vydal do Holandska, na Conservatorium van Amsterdam, kde měl štěstí na takové hostující pedagogy jako Brad Mehldau nebo Kurt Rosenwinkel.

Dominic nezůstal jen u jazzu, okouzlila ho také elektronika, hip hop, vytváření beatů. Právě pro jeho všestrannost si ho vybrala jako stálého pódiového hosta populární britská nu-jazzová a elektronická kapela Cinematic Orchestra. Na rozdíl od jiných hráčů, kteří (byť i tvůrčím a originálním) využitím možností elektronických nástrojů a počítačů nahrazují virtuozitu, Dominic J Marshall právě svým sólovým akustickým recitálem ukáže, jak přetavil svoji klasickou erudici do podoby vypovídající o současném světě.

Připomeňme ještě, že v minulosti v rámci MFJP vystoupily nejen jazzové stálice Kenny Barron či Bobo Stenson, ale festival vizionářsky představil také řadu nastupujících hvězd jako Omer Klein nebo Shai Maestro. Ani letošnímu ročníku nechybí ambice připravit půdu pro hodnotné koncertní návraty.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.