V úterý 9.října vstoupil do Hradce Králové již po čtyřiadvacáté jazz. A první den festivalu JAZZ GOES TO TOWN začal vskutku vydařenými koncertními sety.

V Restauraci Černý kůň vystoupil představitel regionální scény, litomyšlské sexteto Lucky Joke. Stylově různorodou jazzovou fúzi, hlavně s rockem, zdobil výkon saxofonisty, klarinetisty a flétnisty Jana Kasala i plnokrevný zpěv Veroniky Hložkové (mimochodem též výtečné violoncellistky napříč žánry, což dokazuje spoluprací s pardubickou písničkářkou Hankou Kosnovskou, s níž předskakuje americké zpěvačce a kytaristce Janet Robin na jejím nynějším českém tour).

Ve Studiu Beseda pak hlavní část festivalu zahájilo trio Slavík/Novák/Dorůžka, čili kontrabasista Jiří Slavík, bubeník Martin Novák a kytarista David Dorůžka. Na předchozí tvorbu Dorůžkova tria ve shodném složení nijak nenavazují, neboť v Hradci Králové zazněl zcela nový repertoár, a to v premiéře. Navíc se zde jako skladatel prezentuje v ještě větší míře Slavík, který se navíc zhostil průvodního slova, vesměs vtipného. Jako červená nit se novými skladbami vine pábitelství; zdánlivě všední věci člověka proměňuje trio vynikajících jazzových instrumentalistů v zázračné okamžiky bytí. A tak si v jejich hudbě hrají děti na pískovišti, valí se na vás velký medvěd, pochutnáte si na dobrém obědě, posléze jedete na kole do kopce, pozorujete, jak připlouvá a zase odplouvá labutí rodinka, vrátíte se do dětství, ke Krtečkovi. Trio umně pracuje s dynamikou, výrazivem, vycházejí z minimalistických prostředků, hlavně v hutných riffech kontrabasu a zároveň měkkých díky kytaře; postupně na nich protagonisté staví, leckdy doslova vrší melodické a kompoziční nápady. A samozřejmě improvizační sóla. Dorůžka je buduje postupně, od nejjednodušších akordů až po methenyovsky rozkvetlé louky sazeb. Slavík je typem robustního hráče, jeho styl má blízko legendárnímu Mingusovi. Novák je přemýšlivým, hravým bubeníkem, který je každým, většinou příjemně měkkým úderem spolehlivý.

Poté opanovaly divadelní pódium česko-polský Štěpánka Balcarová Sextet a zpěvačka Małgorzata Hutek s projektem „Life and Happiness of Julian Tuwim“, jenž v podobě alba vyšel vloni na značce Animal Music. Tedy s písněmi, ve kterých Balcarová zhudebnila básně polského klasika Tuwima. A dlužno dodat, že její pojetí si nijak nezadá s kompozičním a aranžérským uměním takové Marie Schneider, byť se nejedná o bigband. Sexteto znělo mnohdy opravdu až v orchestrální sytosti. Souzvuky dechů, jež vedle trubky Balcarové tvoří saxofony a klarinet Luboše Soukupa a ve druhé polovině koncertu také flétny Roberta Fischmanna, jež občas připomínaly kolektivní improvizace Dona Cherryho (třeba v majstrštyku „Život“), umocňovala vášnivá, i když poněkud předvídavá klavírní hra Nikoly Kołodziejczyka. Rytmika byla dostatečně úderná, až burácivá, což se od zkušeného kontrabasisty Jaromíra Honzáka a ostříleného bubeníka Grzegorze Masłowského (dlouhodobě hraje ve formacích Janusze Muniaka) dalo očekávat. Všichni instrumentalisté vystřihli i několik výtečných sólových partů; moc se mi líbila lyrická poloha Balcarové (zvláště ve skladbách „Štěstí“, „Žití mé“ a „Všechno“), dravost Soukupova (klarinet ve „Stěstí“, sopránsax v „Žití mé“) či gradující jízda Fischmannovy příčné flétny („Moment“) a pikoly („Pták“). Zpěvačka Hutek také nezklamala; její hlasové rozpětí, chuť a odvaha neopakovat se ve výrazu, bohaté frázování, to vše z ní činí, společně s kypícím ženským půvabem, vskutku charismatickou jazzovou osobnost.

První den festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové se vydařil. Vzhůru a směle do dalších dnů!

(autor foto. Lukáš Veselý a Ester Šebestová)

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*