Bílé noci Jany Gavačové
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba80%
93%Overall Score

Vystudovala herectví, ale táhne jí to ke zpěvu. Ovládá angličtinu, francouzštinu a španělštinu, zpívá jazzové standardy, vlastní písně, pop, francouzský šanson i brazilskou bossanovu. A také slovenské a moravské lidové písně, stejně tak i maďarské a romské. Slovenská zpěvačka JANA GAVAČOVÁ téměř všechny svoje tváře vtiskla do debutového alba „Biele noci“, jež vyšlo v červnu na značce Hevhetia.

Při natáčení alba se směle obklopila výtečnými instrumentalisty a aranžéry. Bude o nich ještě řeč, zatím zmíním ty nejfrekventovanější, tj. Ĺuboše Brtáně (kytara), Martina Kapusníka (kontrabas), Ĺuboše Šrámka (piano) a Mariána Ševčíka (bicí, perkuse). Z jedenácti písní patří autorsky pět samotné zpěvačce plus slovenský a anglický text k maďarské písni „Holdfényes az este“ legendárního primáše Sándora Jároka. Zde hostuje (a exceluje) slovutný maďarský pianista Kálmán Oláh. Autorská, titulní píseň „Biele noci“ album otevírá; antré patří ambientní kytaře a snaha o progresivitu je zde patrná až do konce.Vedle kytaristy (koneckonců Brtáň Gavačovou doprovází stabilně, v duu, triu i kvartetu) tady vystřihne výborné sólo trumeptista Miroslav Hloucal. Zpěvačka disponuje sytým, prokrveným hlasem a šťavnatým frázováním. Svižnůstka „Luna“ je ochucena o smyčcové kvarteto (Mucha Quartet); tady mám ale dojem, že zpěvačce slovenský text nejde příliš do úst. V břitké písni „Do vĺn“ již frázování zvládá bezchybně; zvuk klavírního tria znamenitě doplňují smyčce a flétna (Martina Mestická). „Dážď“ se blíží více šansonu; Gavačová dokáže být až omamně emotivní a znamenitě ji tady obkružují kontrabas a piano (mezinárodně uznávaný klasický hráč Nikola Kolodziejczyk z Polska). Album uzavírá „Kôň“, což je bopovka jako řemen, kde si zpěvačka i s chutí zascatuje v dialogu se saxem (Milo Suchomel). Swingující horečkou jsou napadeni další hudebníci, kteří se tady skutečně vyřádí. Povšimněte si pak zvláště kontrabasisty; ten na celém albu, nejen zde, podává obdivuhodný výkon. Ostatně Kapusníka známe i z českých luhů a hájů, vždyť nějaký čas hrál v triu Martina Brunnera a v elektrické modifikaci kapely Limbo.

Autorské písně Gavačové vhodně doplňují umně zjazzované lidové písně. Ta z Polska, „Dwa serduszka, cztery oczy“, je typem jímavě lyrické balady, proto je doprovod měkký, umocněný zvukem harfy (Michal Matejčík) a křehkého piana (Kolodziejczyk). Svižná moravská lidovka „Zelený víneček“ dostává díky nadupanější kytaře a bicím (Michal Fedor z kapely kytaristy Andreje Šebana) až jazz-rockový tah. Slovenská „Ej hory, hory“ má také šmrnc, včetně hutného Hloucalova sóla. A v romské písni „Dželem, dželem“ si zpěvačka výborně rozumí s pianistou Ondrejem Krajňákem; ta dvojnásobná vášeň je spalující!

A pak je tu ještě úžasně pojatá píseň francouzské písničkářky Christine Authier „Á quoi penses-tu, la belle?“, zazpívaná procítěně (ale nepodbízivě) za excelentního kontrabasového doprovodu. Přiznám se, že tohle mne dostalo…

Moc dobré písňové album, jakých nebude v jazzu nikdy dost!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*