Special of the Day - First Course... ale pro koho?
zvuk100%
obal70%
hudba60%
77%Overall Score

Tak jsem si dnes dal SPECIAL OF THE DAY a jejich „First Course“. Byl jsem natěšený, že to bude něco tak letně vzrušujícího, jako stejnojmenný debut Lee Ritenoura L.P.1976. Což o to, něco jazzu a funku od toho speciálu dne tam bylo, plus pop, r´n´b a soul, ale po celý ten čas poslechu jsem se neubránil pocitu, že už jsem tohle všechno slyšel už aspoň tisíckrát. A většinou nikoli dobrovolně…

Special of the Day tvoří zpěvačka Melanie Scholtz, producent a klávesák Tomáš Jochmann a marocko-francouzský bubeník a perkusista Karim Red. Toto jejich první album vyšlo v květnu u nezávislého pražského labelu Baracca Records. Trojice protagonistů prý dokázala vytvořit svůj naprosto unikátní, autentický hudební žánr, čerpající z evropských a afrických zdrojů. Proto jsem byl tak natěšený. A věřil jsem tomu. Vždyť Melanie Scholtz je výtečnou jihoafrickou zpěvačkou, žijící nyní ve Spojených státech. Často zavítá do České republiky a ví se o ní, že poklonu jí vysekli Bobby McFerrin (vystupovala s ním v roce 2011) i Kurt Elling (2012). Tomáš Jochmann, původem z Prešova, se již naplno etabloval na české jazzové scéně. Mimochodem studoval nejen na pražské Ježkově konzervatoři, ale také v Itálii, kde byli jeho pedagogy např.Kenny Barron, David Kikoski a Aaron Parks. Karim Red je znám více jako producent, ale jeho rytmické cítění i samply mají v sobě africkou živočišnost a evropský šarm. Na albu navíc hostuje celá řada vynikajících muzikantů, včetně basáka Miloše Klápště a trumpetisty Lukáše Oravce, a nechybějí tu ani raper a zpěvák Dušana Marko alias Marco a doprovodné vokalistky Marta Kloučková a Petra Brabencová.

Třiačtyřicetiminutové album je kolekcí desítky písní, které by mohly zdobit kterékoli dobré komerční rádio. Jenže co je tu pro nás, jazzové fanoušky? Zpěvačka zpívá výborně, o to tu nejde, ale je to všechno takové předvídatelné. Dokonce i doprovodné vokály, byť bezchybné, jsou přesně tam, kde jsou vždycky, a to je fakt nuda. Co však musím vyzdvihnout, je perfektní výslovnost a čitelné, plnokrevné a nekolísavé frázování (viz.naplno „Fever“). Jenže z toho klasického soulového citění je tady pramálo, všechno je to popově uhlazené, i když se to tváří navýsost současně. A v tom je ten problém. Současná scéna r´n´b´mi vůbec nesedí. Proč? Protože je to opravdu zkrácené, osekané rhythm-and-blues. A pokud platí rovnítko mezi současné a moderní, pak ctím zastaralou, nemoderní muziku…

Pátráme dál. Instrumentální složka je místy nadějná. V pop-jazzové písni „Same Sun“ potěší flétnové sólo (Andrea Šulcová), nonšalantní bicí (Roman Vícha) a je tu dokonce v závěru i náznak scatu. V jinak umělohmotné milostné písni „Love to the Power of Two“ zahraje Oravec první ze svých stylových sól; zde je hlas jeho trubky nádherně zastřený. Ve „Special of the Day“, kde Scholtz frázuje vskutku výborně, zazní hammondky Briana Charetta. V okamžiku, kdy mi připadal „Moment“ až neúnosně dlouhý, osvěžila mne úchvatná Oravcova křídlovka a pak doslova zaperlilo Jochmannovo piano. Oravec nechá promluvit svoji trubku ještě v „Curious“, kde se střetává r´n´b´s technem. Závěrečnou, bezmála muzikálově laděnou píseň „Another Lifetime“ obohacuje zvuk smyčcového kvarteta (Kvintesence Quartet).

Summa summarum: Jazzofil si moc neužije!

Jenže: Je tohle album vůbec určeno právě jemu?

Related Posts

2 komentáře

  1. Zdeněk

    Překlep – Fever jsem nenašel. Je tam Ever. Jinak s článkem souhlas. V celém albovém gulášku je jazzového koření opravdu špetička mezi prstíky. Vše medově oslazené, cukrátka sem tam. Dobře se u toho usíná.

    Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*