ZKKP neumějí ani do pěti počítat, ale muziku dělají parádní!
zvuk90%
obal100%
hudba95%
95%Overall Score

Brněnský jazzový a avantgardní improvizátor Pavel Zlámal je vskutku pilný a umanutý ve své snaze čeřit domácí hudební scénu. Není to tak dlouho, co s kvartetem PQ vydal album „Tyče nevyhnutelné“, a nyní v létě je tu s novým projektem – debutem jiného kvarteta, pojmenovaném po začátečních písmenech příjmení členů: ZKKP. Album se zove „12354“ a vyšlo díky nezávislému labelu Červený kůň (děčínského nadšence Františka Řezníčka) na 100 kusech LP a v podobě digitálního alba na příslušných platformách (iTunes, Deezer, Spotify apod.). A kdože se to skrývá v názvu kvarteta? Kromě Zlámala jsou to basák Tomáš Vunderle Koudelka, kytarista Jiří Kalousek a bubeník Petr Ptáček, všichni spoluhráči z B-Side Bandu…

Ovšem ze swingovým bigbandem nemá hudba ZKKP zhola nic společného! Sami tvůrci svůj styl označují jako free-jazz fusion. Maně si vybavuji někoho jiného, kdo by u nás dělal něco takového, aby fúzoval free-jazz s jazz-rockovými a funky groovy. Rytmický základ, tvořený a strhujícím způsobem zahušťovaný trojicí muzikantů, dává nekonečný prostor Zlámalově tenorsaxu, klarinetu a basklarinetu. Ten se ale nepouští do bezbřehých, divokých jízd, ale spíše jen naznačuje, obkružuje, protíná, cedí, probublává, prodýchává, cupuje, teskní, odsekává, odfrkuje, vykřikuje, jen občas vyběsní, takže nenarušuje až hypnotický účinek skladeb.

Album obsahuje pět kompozic, které začínají a končí sice nenápadně a ztišeně, ale to jen proto, abyste se na počátku mohli vzrušit očekáváním a po vyvrcholení, track od tracku mocnějším, na konci pak vydechnout. Tudíž, nejenže jednotlivé skladby nabývají postupně na mocné dynamice a intenzitě, ale celé album graduje. Napětí prostupuje celou kolekci, pětinásobné pnutí vám nedovolí téměř dýchat. Úvodní „First“ odfunkují zprvu bicí, baskytara riffuje jak divá, přiznávky saxu a kytary vám přišpendlí uši. Když se pak tenor pustí na výlet do hájemství free-jazzu, pohltí vás omamná extatičnost hudby. V závěru se to pak rozdrolí a vy se vrátíte zpět do reality. Co bude dál, očekáváte s napětím. Příští je „Next“. Zde Zlámal krotí klarinet, postupně jeho hra vygraduje, přičemž spoluhráči s vervou zahušťují proud. Skladba se mění v jakýsi šamanský rituál. Následující „Yet Another“ začíná rockově šlapajícími bicími, basovým probubláváním, přiznávkami saxu a kytary; posléze se tenor vyřine, vzteká se i mazlí, přelévá se mezi free-jazzem a neidiomativkou improvizací, aby se nakonec rozpustil v rozvolněné struktuře. V „Exchanged“ nechá Zlámal rozeznít do všech koutů zvukového světa basklarinet. V kontrastu se škrkáním kytary, brumláním baskytary a změtí pazvuků zbrunátnělých elektronikou zní rozdivočelý basklarinet jako louka plná hmyzu. Pro mne absolutní vrchol desky! Závěrečná perla „Last But Not“ vás pak zavede kamsi k Čubčímu lektvaru, kde ale místo Johna McLaughlina hraje nejdříve Jimi Hendrix, ke konci pak Afričan King Sunny Adé. Strhující gradace je poté ve Zlámalově režii, který se od hutných hardbopových sazeb prodere k free-jazzové vichřici…

K albu se také dostanete přímo přes vydavatele. Užijte si dobrodružství poslechu!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*