V rámci svého obřího světového turné, zahrnující více než 50 koncertů v Evropě, Asii a Africe, zavítala do Pardubic dne 25.května kapela OZMA, jež sama sebe označuje jako French Explosive Jazz. Gró současného koncertního repertoáru tvoří šesté, zatím poslední studiové album „Welcome Home“ (Cristal Records 2016). Od té doby je štrasburská kapela v podstatě nepřetržitě na pódiích, a nachází se tak ve vrcholné hráčské formě, aniž by se jich týkal únavový syndrom. Což v pardubickém Divadle29 potvrdila v míře vrchovaté…

Hutný jazz-rock kvinteta OZMA je sycen humorem i emocemi, drtivými riffy i ponornými výlety do lyriky, stříkanci melodií, názvuky pinkfloydovské estetiky, výbuchy funky figur a minimalisticky krautrockové elektroniky. Vše je umně prokomponováno, vrstveno, překrýváno a korunováno výtečnými sóly. Koncert otevřel nářez „Goldi Boldi“, který oproti studiové verzi (4:06) zazněl ve více než dvojnásobné délce. Sazby dechové sekce (trombón a tenorsax) byly náležitě šťavnaté, prvním sólem se blýsknul kytarista Tam de Villiers, který hrál po celý čas více niterně a melodicky, takže kapela ubírala na plynu, a saxofonista Julien Soro, který hrál naopak robustně, s dravou přímočarostí, byť místy jsem tam slyšel inspiraci hard-bopovým Coltranem. V dalších skladbách se dostal ke slovu také trombonista Guillaume Nuss, jenž často nástroj elektrifikoval, takže evokoval legendárního Paula Rutherforda; např. jemu patřilo solo antré ve strhující jízdě „Magnus Effect“, kde se posléze střetl v dechberoucích erupcích free-jazz s jazz-rockem a minimalismem. V některých skladbách byly minimalistické figury zahuštěny vyostřeným zvukem microsyntezátorů Korg, jež obsluhoval baskytarista a saxofonista. Mimo roztomile naivního krautrocku se zvuk kapely zahltil až démonickým techno-rytmem, takže lyrizující kytarová sóla či saxofonové peřiny s hard-bopovou nápní a free-jazzovými ostny poté zněly jako vzpoura. Napětí, které takto vznikalo, se dalo krájet a hltat. Dohromady to pak tmelila sice rozkošatělá, ale úderná rytmika, již tvoří Edouard Séro-Guillaume s pětistrunnou basovou kytarou a charismatický bubeník, zároveň lídr Stéphane Scharlé.

Po osmi strhujících a úchvatných skladbách zahrála OZMA ještě dva kousky. Dočkali jsme se také sólového výbuchu bicích. Byli jsme vrchovatě nasyceni…

(autor fotoreportu: Vladimír Sabo)

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.