Nadešel čas pro Kleczkowského debutové album Time!

Nadešel čas pro Kleczkowského debutové album Time!

zvuk
100
obal
80
hudba
100
93

Na přelomu roku mohl díky slovenskému vydavatelství Hevhetia debutovat mladý polský jazzový zpěvák PRZEMEK KLECZKOWSKI. Jeho album „Time“ je pro mne učiněným zjevením!

Kleczkowski, absolvent Akademie hudby v Katovicích, je nejen neobyčejně nadějným vokalistou, ale také skladatelem a instrumentalistou (kytara, piano). Patří tak spíše mezi jazzové písničkáře, kterých je oproti ženským protějškům v současnosti kupodivu málo. Do jinak autorského alba zařadil pocty polskému jazzovému hitmakerovi a americkému rockovému rebelovi, čímž i naznačil zdroje vlastního vokálního výrazu. Ten se obejde bez kudrlinek, scatu či jakékoli formy vokalizování; Kleczkowského zpěv jde po slovech, takže je silně narativní; přitom je měkký, tvárný, procítěný, s niterným feelingem, aniž by ale jakkoli sklouzl do strojené přívětivosti a sirupovité lahodnosti. V jeho písních se také potkává cit pro lidovou hudbu, což je pro polský jazz poznávacím znamením. Kdybych měl Kleczkowského zařadit do nějaké množiny zpěváků, pak by tam nechyběl Randy Newman a nynější polská jednička Grzegorz Karnas. Aniž by ale někoho kopíroval; v každé písni, i té převzaté, je svůj, jedinečný.

Dalším triumfem zpěváka jsou výteční instrumentalisté jeho generace, jimiž se obklopil, aniž by ale rezignoval na vlastní hráčské schopnosti: kytarista Szymon Mika, kontrabasista Wojciech Śzwugier, bubeník Patryk Dobosz, pianista Franciszek Raczkowski, varhaník Grzegorz Dowgiallo a flétnistka Kasia Gacek-Duda.

Time - Przemek Kleczkowski // TIME // OFFICIAL VIDEO

Ovšem největším kladem alba je kvalitativní vyrovnanost všech devíti písní, sedmi autorských a dvou coververzí. Ty jsou na zcela opačném ideovém pólu, ale spojuje je osobité podání a výtečné instrumentální výkony. „Ballada o Tolku Bananie“ je původně ústřední píseň z polského televizního seriálu pro mládež „Stawiam na Tolka Banana“ z roku 1973, jejíž autorem je legendární saxofonista a skladatel Jerzy „Dudus“ Matuszkiewicz (ten mimochodem 10.dubna oslavil devadesátiny!). Tady je zpěvák vskutku narativní a jeho hlas má příznačně mladistvý pel. Sóla kytary a lyrického piana korunují zdařilé uchopení populární písně. V „Riders On The Storm“ se zpěvák sice vyznává z obdivu k Jimu Morrisonovi a The Doors, ale zpěv jakoby noří do větší hloubky a zároveň rozvolňuje melodii. Zachovává však perfektní výslovnost a intonaci. Poté se rozparádí muzikanti; nejdříve kytarista, posléze vše vygraduje strhujícím sólem hammondek, znějících rozvrásněně, zašpiněných acid-rockem…

Kleczkowského písně se vyznačují výraznou melodií, zpívané jsou buď anglicky, nebo častěji polsky. Instrumentálními sóly zde pak kralují Mika a Raczkowski; díky nim také písně gradují. Varhany podbarvují nebo vytvářejí riffy, rytmika často rozvolňuje, čímž vzniká vzrušující pnutí spodní vrstvy. Posluchač je pak překvapován s každou novou písní. A některé se dokonce vzdalují čitelné jazzové estetice, takže pestrost alba ještě více umocňují, aniž by ale narušily jeho sevřenost. V „Niechodź Hanuś“ jsou použity zdvojené perkuse místo bicích (Dobosz, Dowgiallo), jež společně s etnickou flétnou (Gacek-Duda je vynikající hráčkou s mezinárodními zkušenostmi na poli world-music) a andskou mandolinou ronroco (Mika) spojují vpravdě kongeniálním způsobem jazz s folklórem. „Cialo Znika“ svojí popově melodickou chytlavostí a způsobem zpěvu evokuje Marka Grechutu, což dotvrzují vyhrávky lidových houslí (Gacek-Duda). Nejvíce se jazzu vzdaluje pátý track „Wonder“, který je zprvu cele folkový, s akustickou kytarou; poté se nabalují rockové prvky, přičemž sólo piana je jazzové, s podmalbou varhan.

Nejlepší vokálně jazzové album, jaké jsem za poslední půlrok slyšel!

Nie chodź Hanuś - Przemek Kleczkowski // TIME