Zlámalovy PQ tyče jazzové nevyhnutelně mistrně

Zlámalovy PQ tyče jazzové nevyhnutelně mistrně

zvuk
100
hudba
100
100

Jak už bylo avizováno, saxofonista a skladatel PAVEL ZLÁMAL, vedoucí osobnost brněnské jazzové a avantgardní scény, vydal 25.února se svým kvartetem PQ debutové album „Tyče nevyhnutelné“. Na digitálním albu (pod značkou pražské hudební agentury Championship Music) reaguje tato formace na současné trendy moderního jazzu, včetně jeho návratu ke klasickým podobám…

Ostřílený frontman Zlámal se obklopil mladými instrumentalisty, kteří představují skutečné naděje našeho jazzu. Jsou jimi klavírista Martin Konvička, bubeník Václav Pálka a kontrabasista Juraj Valenčík. A hraje jim to vskutku náramně!

Společným jmenovatelem všech osmi Zlámalových skladeb je hutná, a přitom citlivá rytmika, hardbopový tah, free-jazzové ostny, minimalistické figury, naléhavost, gradace, strukturální a dynamické proměny, mnohdy ostré střihy; a samozřejmě vynikající sólové party tenorsaxu a piana. Toto vše ale nijak nepotlačuje melodičnost, a často i klenutou až vzletnou lyričnost, jež prosakuje téměř všemi kompozicemi.

Hned úvodní (téměř devítiminutový) track „Zelenou“ vás doslova smete! Tady se s jadernou silou snoubí hardbop s free-jazzem, kdy to uvnitř bublá, kvasí, kvílí, vybuchuje, vzteká, aby hudební lavina do sebe vstřebala také postupy soudobé vážné hudby. Posluchač lapá po neustálých změnách, vychutnává si vyhrávky kontrabasu, zběsilost bicích, klavírní řinutí a dravost saxu. Následuje free-jazzově minimalistická miniatura „Tyč“ a po ní se kvarteto pouští na baladickou cestu, plnou trní, obav, naděje a niterné naléhavosti v „Inevitable“. Proměnlivé staccato odstartuje „PQ2 – Znělka“, jež se posléze přeleje do jakési podivné, nezachytitelné balady s příchutí tanga; tenorsax je v sóle vlídný, piano melodicky lahodné, kontrabas se vzepne k vášnivému monologu. Naopak „PQ1“ má vyhrocený zvuk díky minimalistickému podkladu, eruptivním bicím a vypjatému saxu; ve střední části po ostrém střihu přijde lyrická část se zpěvným klavírem a závěr je opět ve znamení nářezu. Posledními třemi skladbami album nefalšovaně vrcholí a zcela mi učaruje. V těchto kompozicích se kvarteto dostává k samotným kořenům jazzu, a přesto zní navýsost současně, a dokonce v mnohém avantgardně! „Easter przewaletz“ (8:15) vypadá zpočátku jako raná coltraneovská balada, ale postupně se na světlo prodere sugestivní duchovní téma, jež evokuje spíše slovanské kořeny; vytanul mi na mysli Tomasz Szukalski blahé paměti. Byť jde o lyrickou kompozici vesměs tradiční, díky mistrovské gradaci působí neobyčejně sugestivně. „Saint (Blues)“ uchvátí swingující rytmikou, ellingtonovským pianem, svižným kontrabasovým sólem a úchvatným saxofonovým chorusem, v němž se mísí neworleánská tradice s free-jazzovou urputností. Tečkou alba je „Svatebního dne“, kde vzkypí názvuky moravského folklóru do free-jazzové zvrhlosti

Stoprocentně silný zážitek!

Album lze ochutnat a posléze stáhnout třeba zde.