Finsko-portugalské jazzové Lithium hoří také červeným plamenem...
zvuk100%
obal90%
hudba95%
95%Overall Score

V závěru loňského roku vyšlo díky nizozemskému labelu Challenge Records debutové album pozoruhodného kvarteta LITHIUM. Na crimsonovsky pojmenovaném CD „Red“ zní současný jazz skrze univerzální jazyk, tj. skrze moderní přístup k jazzové tradici. Už ten fakt, že nové kvarteto tvoří tři Finové a jeden Portugalec, z nichž pianista a kytarista jsou čtyřicátníci, basák a bubeník pak téměř o dvacet let mladší, napovídá, že se zde střetávají minimálně dva přístupy k jazzovému vyjádření. O to pozoruhodnější je výsledek takové spolupráce…

Z hlediska autorského podílu na repertoáru alba je lídrem kvarteta bezesporu pianista Alexi Tuomarila, kterého mimochodem obdivuje Brad Mehldau a proslavil se díky účasti na skvostném albu „Dark Eyes“ Tomasze Stańka (ECM 2009). V loňském roce vydal se svým triem neméně nádhernou desku „Kingdom“, již jsem tady recenzoval. V roce 2016 hrál na autorském albu portugalského kytaristy Andrého Fernandese „Dream Keeper“. A tento výtečný instrumentalista, který spolupracoval již s takovými borci, jako Lee Konitz, Chris Cheek, David Binney či Avishai Cohen, se stal dalším sólujícím členem Lithia. Excelentní rytmickou dvojici tvoří nová krev finského jazzu – kontrabasista (a baskytarista) Joonas Tuuri a bubeník Jonne Taavitsainen, kteří spolu hrají v triu Threedom.

Tuomarila je autorem šesti kompozic z celkových devíti; jeden autorský počin má na kontě Taavitsainen. Zbylé dvě skladby jsou převzaté; jde o poslední dva tracky alba. Skladbu „Shadows“ napsal finský bubeník Olavi Louhivuori, lídr post-jazzové kapely Oddarrang; jejím základem je fuga, jíž prorůstají bicí a výrazný motiv nesený harmonickými nástroji a vše završuje úchvatné kontrabasové sólo. Finále je ve znamení dylanovky „The Times They Are a-Changin´“, emotivně gradovaná díky houstnoucímu klavírnímu a kontrabasovému sólu, tepajícím bicím a závěrečnému, téměř rockovému vzepětí.

Ono celé album je postaveno na postupné gradaci, nejen každá jednotlivá skladba. Úvodní „Bruin Bay“ (s nejdelší stopáží – 8:37) sice sytí ještě klasické hardbopové sazby, ale již zde je slyšet ono současné pojetí rytmiky, tj. určitá rozvolněnost, až rozpolcenost. Vzniká tak napětí, které společně se sóly (kytara, piano) nenechá posluchače vydechnout. Když balada, tak pořádně hutná, s říznými riffy a dalšími proměnlivostmi – to je „Falling“. V jeden tok jsou spojeny odlišně znějící skladby „Interstellar“, až industriálně živený kytarový jazz-rock, a „Substellar“, pro změnu sthující proud klavírního tria par excellence. Po lahodně melodické zvukomalbě „Green“ přicházejí dvě zvukově vypjaté kompozice. „Vagabond“ je vskutku jazz-rockově vyostřena, samozřejmě díky kytaristovi; ovšem ani střední část, kdy kvarteto zvolní, aby doslova vyperlilo nabluesovělé piano, nepostrádá sílu naléhavosti. „Chill“ zprvu vychází ze skandinávské komornosti, ale s kytarovým sólem opět přichází jazz-rocková gradace…

Pojmenování jazzové kapely po kovu jménem lithium není jen prázdným gestem se snahou o upoutání pozornosti! A nejen proto, že hoří červeným plamenem…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*