Betesda zůstala pro Kari Sál na půli cesty
zvuk95%
obal, booklet90%
hudba100%
zpěv60%
86%Overall Score

Vlastním jménem Karina Srocka, nyní již Baldych, vydala jako KARI SÁL na slovenském labelu Hevhetia debutové album „Betesda“. Pokud je vám nynější příjmení povědomé, tak vězte, že mužský protějšek je skutečně jedna z největších mladých jazzových hvězd v Polsku, houslista Adam Baldych. Bezpochyby díky jeho reputaci se na albu mohli, včetně něho, podílet takoví borci, jako finský trumpetista Verneri Pohjola a pětice dalších výtečných instrumentalistů domácí scény: violista Michal Zaborski (Atom String Quartet), tenorsaxofonista Piotr Checki (Kamil Piotrowicz Sextet, Algorhythm, Sekstans), pianista Pawel Kaczmarczyk (jistě netřeba představovat), kontrabasista Michal Kapczuk (Jacek Kochan, NAK Trio, Schmidt Electric) a bubeník Krzysztof Szmańda (Kuba Stankiewicz, Zbigniew Namyslowski, Soundcheck).

A právě po instrumentální stránce je toto album skutečnou lahůdkou. Samozřejmě, zpěvačka Kari Sál je autorkou pěti skladeb ze sedmi, jež jedenapadesátiminutovou stopáž zaplňují; to ona albu vtiskla obsah, ale její vokální kvality bohužel neodpovídají kvalitě hudebního materiálu. Není vyloženě špatnou zpěvačkou, ale potřebuje ještě vyzrát. Její hlas není usazený, je příliš plochý, nedokáže vyjádřit emoce naplno; zjednodušeně řečeno, zpěvačka si pro sebe napsala příliš těžké písně. Je to dvojnásob škoda, neboť textové sdělení vychází z křesťanské víry, k níž se nová jazzová generace v Polsku opět s vehemencí hlásí; jakoby reagovala na současný politický vývoj v zemi. Samozřejmě mi nepřísluší polemizovat o zpěvaččiných pohnutkách k takovému myšlenkovému sdělení v jejích skladbách, ale nevyzrálý, polokrevný hlas umenšuje jeho účinek. Zatímco Kari Sál působí příliš popově, a nemění na tom nic ani přívlastek k popu skandinávský alternativní (jak je v anotaci nahrávky uvedeno), muzikanti kolem ní v proměnlivých kombinacích vytvářejí nádherný a mnohdy dramaticky vzrušující a emotivní prostor, v němž se eklekticky pojí komorní, seversky barevný jazz s prvky polské lidové hudby. Což je parketa, na níž polští jazzmani dokáží tančit mistrně…

„Betesda“ (což je bazén s vodou v Jeruzalémě, kde se uzdravovali mrzáci, zmíněný v Janově evangeliu) byla původně skladbou, již si u autorky objednala Lodžská filharmonie, která ji premiérovala na 16.ročníku festivalu The Colours Of Poland ve městě Brzeziny poblíž Lodže. Byla inspirována textem apokryfních evangelií Jakuba a Jana. Na desce ji Kari Sál interpretuje ve dvou částech a tvoří její pomyslný vrchol, skutečné finále. Na celkové ploše 18 minut tryská gejzír hudebních nápadů, včetně strhujících sólových chorusů piana, houslí a saxu. Vícevrstevnatost hudebního toku vytváří vnitřní pnutí a napětí umocňují nervní bicí a pizzicato smyčců. Ovšem i v předchozích skladbách je co poslouchat. Také převažující lyrická nálada se proměňuje, protože témat je více. Třeba v „Zaczekaj“ po sirupovitém úvodu dojde na proměnlivost dynamiky a vynikající houslové sólo, ve „Foss (Wodospad)“ znějí výrazné dechy a smyčcová ostinata, z nichž se odlepují sólové party, antré k „Ostatnie Dni Lata“ tvoří smyčcový drone, nad nímž Pohjola posléze zahraje úchvatně lyrické sólo; poté se přidá chopinovské piano a folklórně laděné housle. Dalšími vrstvami jsou neklidné bicí a přiznávky dechů. Skandinávsky jazzově vyznívá „Dyrhólaey“ (skalnatý útes, jakási brána Islandu), a to zásluhou jedinečného zvuku Pohjolovy trubky. Téma živé přírody pak představuje „Puffin (Maskonur)“, čili papuchalk severní (malý mořský pták ze Severu). Je to v podstatě čistá instrumentálka, neboť zpěvačka nezpívá text, ale hlasu užije jako další instrumentální vrstvy. Tady si vychutnejte excelentní sóla houslí, violy a piana, jež skladbu patřičně vygradují.

Kdyby se zpěv Kari Sál vyrovnal instrumentální vyspělosti spoluhráčů, bylo by tohle album jednoduše bombou! Škoda. Jazzový zpěv je o cítění a dřině. Tak snad příště…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*