Ears & Wind – 10 Years Of, 16. a 17. 11. 2012, Brno, klub BORO

Nikam nespěchám,
jen čekám na to,
co mne vlastně čeká.
(Tiché lodi)
Naštěstí se dočkal…

V tomto roce bude natáčet svoje první album pro prestižní label Indies Happy Trails olomoucký písničkář, který si říká TICHÉ LODI. Jeho pravé jméno je René Müller, také recitátor, tudíž milovník poezie. A jeho písně jsou výsostnou poezií, vlastně také recitovanou, byť zabalenou do často minimalistických kytarových figur. Jeho polozpěv, polodeklamace, také síla sdělení, poetika, exprese, imprese, nazvěme to jakkoli, evokuje to nejlepší od Oldřicha Janoty, Vladimíra Václavka či dokonce Pavla Zajíčka. „V létě roku 2016 mne na festivalu Krákor oslovil Jaromír Kratochvíl z Indies Happy Trails, že by chtěl vydat nové album Tichých lodí,“ vyjádřil se Müller. „Později jsme se domluvili na nahrávání v listopadu 2016, to jsem se ale bohužel zrovna stěhoval. Pak jsme termíny různě posouvali a nakonec jsme se před nedávnem domluvili na konec ledna 2018.“ Je nač se těšit, o tom není sporu…

 

„Je těžší sedět
Než běžet
Je lehčí vědět
Než myslet“

 

René Müller založil nejdříve kapelu Hynkovy zámky. To byl rok 1985. Koncertovala zpočátku jako duo na vysokoškolských kolejích, o tři roky se rozrostla na kvarteto, za další dva roky byl konec. V roce 2007 ji Müller obnovil v sestavě, která před pěti lety vydala na nezávislém brněnském labelu Ears&Wind Records debutové CD „S tváří měsíce v úplňku“. Za pomoci Ivana Hugo Lučana (bicí), Tomáše Kalandříka (baskytara) a Romana Cermana-Cipíska (housle) projevil Müller mírou vrchovatou svoje písničkářské kvality. Kolekci jedenácti písní zdobí značná syrovost instrumentálního doprovodu, jež v kontrastu s textovou lyričností vytváří vzrušující napětí. Třikrát přispěl textem Václavek, ve finále alba se skví nefalšovaně sdílené Janotovo „Čekání“. Ovšem nejsugestivnější polohy skrývají delší skladby, ve kterých dochází k rozložení nálad, dynamickým i výrazovým proměnám v instrumentálním toku – „Schovaná pod jabloní“ (7:07), prošpikovaná houslovými mezihrami, dosahuje dřevného undergroundového zvuku, „Muž“ (6:11) má nesmírně blízko Janotovi a mezihry jsou zde překvapivé a neotřelé. Typický janotovský minimalismus pak obaluje silná textová sdělení ve skladbách „Štěkot“ (což je raná věc, ještě z prehistorie kapely), „Sedmého července“ (a to řízně, naléhavě), „Amen“ (v lyrické, křehké podobě) a niternost písně „Černí jeřábi“… „Jsem otcovrah slunečních paprsků/Jsem pouhým prstem na spoušti/Jsem let ptáka, co vyloudí/pohyb měsíce nad louží…“.

Souběžně s Hynkovými zámky působí Müller od roku 2011 jako Tiché lodi. Jde o zcela jiný projekt, dnes pouze jednočlenný; ovšem písně jsou ze stejné živné půdy, samozřejmě opět autorské, ovšem v komorní podobě, jen s el.kytarou. „Proč Tiché lodi? V kapele Hynkovy zámky se spoluhráčům příliš nechtělo hrát nějaké mé věci, tak jsem začal přemýšlet nad tím, že je udělám s někým jiným a v nejhorším případě sám,“ řekl k tomu písničkář. „To jsem ještě hodně pil a spoustu času trávil v putyce. Jednou v noci z ní vyjdu, podívám se k nebi, tam hvězdy, zavírám za sebou hospodský hluk a vím, že to budou Tiché lodi. Tak nějak mi ten název byl dán…“. Na albu „Časy vody“, před dvěma lety vydaném opět na značce Ears&Wind Records, se přidávají pouze housle hostujícího Cermana. Pod nádherným coverem s fotografií Tiny Botkové se skrývá disk s jedenáctkou zvukově vytříbených skladeb. Jsou zde opět tři Václavkovy texty, jinak je deska cele dílem Tichých lodí. Znovu sugestivní, naléhavá, plná expresí, přesto neobyčejně lyrická, místy opojně melodická. „Říkáš slova, která bolí/jako ticho v natažené dlani/Znám já pocit strážců moří/viděl jsem vítr, který hoří…“ zní v písni „Zbytečný svět“, v „Oknem do zahrady“ rve srdce řev dítěte, v jedné z nejsugestivnějších písní alba „Na poli kosti“ vyjí psi – „…bojíš se snů a příští zimy…“. Pod číslem tracku 9 najdete bezmála desetiminutové dílko „Střepy“, s proměnlivým, naléhavostí nadupaným proudem kytary, houslí a textu s až hmatatelným napětím…“Hledal jsem svoje místo ve tmě/v skrytu duše chtěl jsem spatřit nebe/v ruce kámen těžký jako prevít/ a strašný strach, že rozbít něco mám/Tak jsem ten kámen vzal a hodil jsem jej k nebi/teď tu mezi střepy čekám na anděly…“. Album uzavírá nesmírně křehké, ale textově vypjaté „Hořící vteřiny“ – „Bučící kravíny, pole bez hlíny/sluneční hodiny probudí plameny…“.

Tiché lodi letos vyplují na širý oceán. Šťastnou cestu!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*