Jakub König, frontman kapely Obří broskev, také písničkář Kittchen, když vystupuje v masce, dále blogger, výtvarník, autor komiksů a textař, miluje prý podzim, splíny, mlhy a deště. Vznikl tak projekt ZVÍŘE JMÉNEM PODZIM. A to jako kniha i jako stejnojmené album, které nyní vydal label Indies Scope. Mluví se o něm jako o horkém favoritovi na nejazzové Album roku…
Spolu s Königem se na realizaci projektu podílelo celkem 18 hudebníků – např. Tomáš Neuwerth, Marie Kieslowski, Aid Kid, Ondřej Mataj, Terezie Kovalová, Marie Puttnerová či Adam Pakosta.
„Potkávali jsme se v různejch variantách, ale nejlepší to bylo právě na začátku a na konci,“ vyjádřil se v jednom z rozhovorů König. „Pokud vím, všichni to brali jako pozvání k zajímavý věci, každej se na tom chtěl podílet po svým a přinýst to nejlepší…“
Rok 2017 byl pro talentovaného umělce přelomový. Ve svém blogu si před několika dny poznamenal:
„Rok dokončování, rok tvrdý práce, rok výstav, koncertů, rok dvou knížek a dvou desek, rok Zvířete a hlavně a plně a absolutně rok miminka, rok Mařenky. Byl to silnej a plnej, zdravej rok. A byl takovej i díky tomu ginovi, kterej zůstal zavřenej v tý flašce.“
Ano, Zvíře jménem Podzim se narodilo společně s Jakubovým prvním dítětem, dcerou Marií, a s vítězným zápasem s bestií alkoholem. Nebyla v tom žádná romantická rozervanost, živená podzimními náladami. Ostatně sám k tomu řekl toto:
„Myslím, že hudba je pro mne způsob komunikace. S našima posluchačema pochopitelně. Ale hlavně mě samotnýho se mnou samým. A jak je vidět, k řešení a zpracovávání jsem měl spoustu temnejch a těžkejch témat. Do určitý míry to bude způsobený dlouholetejma problémama s alkoholem v mý osobní i rodinný historii. Za pár dní to bude rok, co nepiju…“
Recenzenti vyzdvihují civilnost, se kterou se Jakub König skrze Zvíře vyjadřuje k tíživým tématům. Jenže já v tom naopak vidím úskalí. Texty, z nichž často vykoukne banalita, působí někdy až rušivě v kontrastu s umně a velmi nápaditě proaranžovanou hudební složkou. Opravdu se nemohu zbavit jisté pachuti, která mne znovu a opět přepadává třeba při úvodních třech písních „Dobrý večer“, „Kolíne“ a „Neděle“. Po instrumentálním antré „Volání“, při němž mne napadl dokonce výraz geniální, mne textová řídkost zaskočila. Tady bych viděl výrazovou paralelu s tvorbou Martina E.Kyšperského, který je taktéž vysoce ceněn. Jsem z toho zmatený a jímá mne pocit provinění. Proč nesdílím nadšení mých, a k tomu navíc slovutnějších kolegů recenzentů? Je chyba ve mně?
Naštěstí textová kvalita postupně stoupá, byť opravdu pozvolna, zatímco hudba je z říše zázraků a strhujícím způsobem graduje. Až si občas, s prominutím, říkám, že by to beze slov fungovalo lépe. V té hudbě je totiž obsaženo vše. A co hlavního: je to neotřelé! Ať už se jedná o dynamické, zvukomalebné či emocionální proměny, hutné smyčce, zvuk žesťů, elektronickou pulsaci a ambientní podmalby či elektroakustická špinění, těžkotonážní, řízné kytarové akordy i hravé vyhrávky, tím vším prorůstá se vší naléhavostí smutek, vzdor, odevzdání i naděje. A když vytanou i silná slova, působí to jako zjevení. Třeba verš „…polyká to slunce a vyfukuje páru“ v titulní písni, „To, co jsme vypili/nám nikdo nevezme/ani nevrátí…“ (jedna z vrcholných písní „Horizont“), „…na nic si nevzpomínám/a marně zkouším zapomenout…“ („Černou“) a když zazní „Jsem zvíře jménem Podzim“ v druhé, zcela jiné verzi songu „Dobrý večer“, pobíhá po těle mráz. Ovšem největším zážitkem a zároveň nejsilnějším prožitkem je pro mne „Andulka“, kvazilidovka a´la moravská balada, cele zpívaná (kým jiným, než) Marií Puttnerovou! Neobyčejně svěží, experimentální a mnohdy až hrozivě zahuštěný hudební spodek, nad nímž se v kontrapunktu vznáší a žaluje něžný ženský zpěv (tady spíše dívčí), v závěru ústící do naléhavého sborového vokálu, to si pouštím stále dokola. Aniž by se rána po takovém zásahu zacelovala…
Je to škoda, že si album neudrželo textovou a hudební vyrovnanost. Pak by to byla opravdu nejazzová událost roku. Ale nad průměrem je to každopádně vysoko, a to je potěšitelné a pro naši progresivní hudební scénu více než nadějné!
