Osmkrát Jakub Noha aneb O co té noze jde?
zvuk70%
obal, booklet100%
hudba70%
vydavatelský počin100%
85%Overall Score

Poprvé jsem písničkáře JAKUBA NOHU slyšel na plzeňském finále Porty v roce 1983. Uhranul mne svými syrovými, rozervanými, značně epickými písněmi, doprovázenými jakoby intuitivně rockově říznou kytarou. Byl úplně jiný než folkoví bardi typu Plíhal, Nohavica, Merta atd. O rok později se do mne vtiskly jeho naléhavé písně na Folkové Lipnici. Mezi těmi nejlepšími a nejosobitějšími písničkáři, co jich tato země v čase nesvobody nesla, se rozhodně neztratil, byť nešlo o protestsongy. Tenhle festival byl vůbec zázrak, skutečným zjevením; konal se v září, pod krycím názvem Písní za mír, toho roku to bylo poprvé; v roce 1988 zde promluvil (na veřejnosti poprvé po 18 letech!) Václav Havel. Odtud byl odvezen rovnou do věznice v Ruzyni…

Jakub Noha nebyl politikum jako třeba Merta či Nohavica; nicméně jeho beatnické pojetí socialistické přítomnosti, včetně narušených vztahů, projevů hlouposti na veřejnosti, ať už úřední či v dialozích lidí na ulici a v hospodě, jež zaznamenával a poté vkládal do textů, dráždily komunistickou cenzuru též. Písně z něho sršely, slova a akordy doslova stříkaly, skrze ně ze sebe rval srdce a duši. Na pódiu se na každém koncertě rozdal do posledního kousku těla. Jen s akustickou Yamahou…

Brněnský label Indies Scope vydal v závěru roku „Box 8CD“. Jde o stejně velkorysý vydavatelský projekt, jako v případě loňského kompletu Oldřicha Janoty. Je rozdělen také do dvou boxů po čtyřech discích a mapuje 80.léta, kdy Jakub Noha nemohl vydávat desky. Tehdy mu usmrknul Supraphon pouze singl s písněmi „Připomínáš déšť“ a „Už musím jít“ (1983) a o pět let později Panton čtyřpísňové EP („Přiblížení“, „Štěrbinou ve dveřích“, Píseň plísní“ a „Motýlí hra“). Naštěstí se zachovaly amatérské nahrávky z koncertů a také samotným Nohou pořízené domácí záznamy písní. Komplet ale obsahuje také polistopadovové koncertování s vlastním folk-rockovým Bandem, takže mapuje tvůrčí období mezi lety 1983-2009. Výjimkou je zařazení prvního oficiálního alba „Popelka jde na ples“, jež vyšlo v roce 1991 pouze na vinylu, ale později v reedici na CD již nikoli, takže je prakticky nesehnatelné. Amatérské nahrávky mají díky pečlivému remasteringu překvapivě dobrou úroveň, aniž by ale ztratily autenticitu, dobový zvuk a značnou syrovost, evokující undergroundové počiny. Covery všech obalů má na svědomí čelákovický výtvarník Rudolf Flek, který dělal i regulérní řadová alba Jakuba Nohy. Oba boxy obsahují aktuální rozhovor, který s písničkářem vedl publicista Jaroslav Riedel, a samozřejmě texty všech písní, jež z kompletu zaznívají.

První disk obsahuje již zmíněný titul „Popelka jde na ples“. Obsahuje průřez cyklem „Na Prahu!“, včetně písní, jež se staly skoro hity – „Z čepice na hřebíku“, „Queen & Jack“ a „Motýlí hra“. Tady s ním hrají houslista Slávek Forman, kontrabasista Jaroslav Kovář a bubeník Jan Noha (bratr). Nahrávky vznikaly studiově v letech 1989-91. Druhé CD se jmenuje „Petynka 1984“ a v proslulém klubu Na Petynce v pražském Břevnově tehdy zazněl i celý cyklus „Na Prahu!“, který trvá 45 minut. Třetím titulem je „Balbínka 2009“, na němž v pražské Balbínově poetické hospůdce válí Jakub Noha Band s písněmi z pozdějšího alba „Poztrácené nitě“. Skupině to tady hraje opravdu skvěle – Petr Bublák-Bubák exceluje s el.kytarou, Marek Štulír s baskytarou a Vojtěch Noha za bicími (syn). První box obsahuje ještě další koncert v klubu Na Petynce, což je zároveň nejstarší záznam; „Petynka 1983“ dokumentuje Nohovu spolupráci s houslistou Jiřím Kohoutkem. Druhý box otevírá „Jablonec 2002“, opět s Bandem, a jde o nahrávku z Klubu na Rampě v Jablonci nad Nisou. Šesté CD se zove „Litoměřice 1997“ a v Bandu za bicími v litoměřickém Letním kině ještě sedí bratr Jan Noha. Potěší bonus v podobě tří písniček pravděpodobně z libereckého Experimentálního studia z roku 2001. Sedmý disk „Turnov 2001“ přináší sólový koncert v turnovském Divadelním klubu a posluchač si může vychutnat takto intimně pojaté písně zařazené o dva roky později na album „Ryba nebo pták (nebo jiné zvíře)“ s jeho Bandem. Komplet uzavírá CD „Vykopávky, domácí rarity“, obsahující kolekci písniček nahraných v osmdesátých letech u Nohy doma bratrem Janem na cívkový magnetofon Sony TC366, pořízeným za bony v Tuzexu. Ano, i takto se zachovala spousta písniček folkových písničkářů u nás…

Samozřejmě, že většina písní zazní ve vícero verzích, což ale není na škodu. Posluchač tak má vzácnou možnost konfrontovat různé interpretovy emocionální ponory do písňových sdělení v závislosti na jeho rozpoložení či podmínky toho kterého vystoupení. To se týká obvzláště jeho nejznámějších písní. Třikrát, a pokaždé jinak naléhavě, můžete slyšet

Do těch šatů v oříšku/dali se nám moli,/Popelka je na bříšku,/padla, tak si hoví,/ach jo, padla, tak si ho…“ (Nadzemský tvor), „Jenomže co seš to za Queen,/když si slzíš na klín?/To spíš Jack by měl brečet,/když musí klečet./A když Jack jde sám klečet,/to Queen nesmí brečet!“ (Queen & Jack) a Nohovu slovní ekvilibristiku „Hrabata-knížata-ertepličky/hrabata-knížata-erteple,/drn má bába, drn má bába,/bába má v drdole drn-drn-drn!/Seno-sláma, táta-máma,/Pepíku-Frantíku, jak to deš,/kluci selský, sakramencký,/hrom tě vem, hrom tě vem,/hrom-by-tě-popad-tě-pytlíkem tlouk.“ (Z čepice na hřebíku). Čtyřikrát se pak zaskví „Ryby v hlubinách,/Skopec se svou pastvou, Býk se svojí vášní,/Kdo nachází ráj,/…ten, kdo krouží dál.“ (Zvěrokruh), „…co bude dál, to nikdo z nás už neví,/budem se chtít a budeme se opouštět./Budem se chtít…/…a budeme si odpouštět.“ (Motýlí hra) a konečně „Štěrbinou ve dveřích/Tvůj pohled přitáhnu/A jak mě uvidíš…/…to já si tě zapřáhnu…“ (Štěrbinou ve dveřích).

Žádná „velká poezie“, hluboké metafory – přesto dechberoucí generační výpovědi o obyčejných věcech člověka. A právě proto neotřesitelně nadčasové…

Bonus pro zasmání – reakce veřejnosti na článek o vydání kompletu Jakuba Nohy (Novinky.cz ze dne 22.prosince): „Prosím, jednu skladbu té nohy – ať občan ví o co jde!!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*