V královéhradeckém jazzovém klubu Satchmo vystoupila 10.listopadu slovenská bluesová kapela ZVA 12-28 BAND. Klubový koncert jako každý jiný, chtělo by se říct, ale tento večer se proměnil v oslavu obyčejného člověka, opravdového tvůrce, byť mnohdy označovaného jako looser. Bluesová výpověď tryská těmto čtyřem muzikantům z nitra duše, které pod tíhou tohoto světa oslavuje naději…
Autorská (a bratrská) dvojice Norbert Červenák (kytara, zpěv) a Ladislav Červenák (kontrabas, vokál) píše neobyčejně silné, a zároveň zábavné písně, rozprostřené mezi městským folklórem, folk-rockovým písničkářstvím a syrovým blues. Navíc Norbertův hlas má v sobě onu fascinující výbušnou směs drsnosti a citu Vysockého, Toma Waitse, Cpt.Beefhearta, Johna Lee Hookera a Howlin´Wolfa. Bubeník Peter Krško za bicími sice neexhibuje, nemíní oslňovat, hraje ale spolehlivě co do výrazu a rytmu. A protože mám slabost pro bluesové, potažmo jazzové i rockové housle, nadchnul mne houslista Stanislav Fakan; nemohl jsem si při jeho podmalbách, vyhrávkách a sólech nevybavit jméno Don „Sugarcane“ Harris!
V letošním létě oslavila kapela ZVA 12-28 Band 27 let od vzniku a prvního koncertu. Podle mého názoru je současná sestava (již sedm let) vskutku jedinečná! V Satchmu ale nechyběly písně ze všech čtyř studiových alb, jež tato bluesová úderka dosud vydala (zatím posledním počinem je „Šibenica frajerka“ z roku 2015, v roce 2002 navíc natočila živé „Live in Stará Pekárna“ a o deset let později dokumentární DVD „Live in Kazačok“). V roce 2002 Slovenská bluesová společnost ocenila Nora Červenáka jako Bluesmana roku, v letech 2007 a 2011 pak totéž ocenění získala celá kapela! V roce 2015 čtveřice zvítězila v hlasování veřejnosti v kategorii Nejoblíbenější album (již zmíněná „Šibenica frajerka“) a Nejoblíbenější skupina. Ročně odehraje 60 až 70 koncertů na klubových a festivalových scénách nejen na Slovensku a v Čechách, ale též v Polsku, Rakousku a Německu…
Noro Červenák s portrétem B.B.Kinga na prsou hrál a zpíval s jiskřivě zašpiněným ponorem do řečiště vlastní bluesové krve. Z písní jako „Diesel Blues“, „Nepochopil“, „Štátny sviatok“, „Myšlienky“, „Pedál je Róm“, „Ej veru veru“, „Smradi“, „Život je len ilúzia“ a samozřejmě „Múka“ (a ještě k tomu hrubá) čiší neotesanost (nikoli hrubost a hulvátství), tudíž upřímnost až na dřeň, opravdová radost, nikoli žlučovitý škleb, též zraňovaná (ale nikdy ne zraňující) melancholie a nesmírný smutek, nikoli však nihilistický. To vše patří k bluesové muzice, stejně tak ke slovenskému folklóru, jenž je ve dvanáctkách této kapely přítomen. Zážitek z takto prosyceného koncertu umocnila lidská vstřícnost muzikantů k nám, posluchačům, a také prezentace sociálně a lidsky silných fotek Ladislava Červenáka (k vidění jsou zde).
Život je len ilúzia
To rozprával mi starý mukel
Ilúzia je len život
On tam celé roky sedel
Maťo vie čo hovorí
On tam dlhé noci prebdel…
(Autor fotoreportu: Jindřich Oplt)