Experimentálně recyklované jazzové písně Lindy Kovács
zvuk100%
obal80%
hudba90%
90%Overall Score

Recyklovat se dá snad všechno, tak proč ne i jazzový zpěv, no ne? Zvláště, když se tak interpret, a následně i posluchač, dostane do zřídka probádávaných koutů. Jazz je ostatně navýsost svobodomyslná hudba, jež snese cokoli. V případě alba „Recycle“, které vydala díky slovenskému labelu Hevhetia maďarská vokalistka KOVÁCS LINDA, jde navíc o zdařilý počin, jenž jako experiment nevyznívá samoúčelně…

Linda Kovács vystudovala zpěv a také ho vyučuje. Letošní CD „Recycle“ je jejím druhým albem pod vlastním jménem, a to po osmi letech; debut se jmenoval „Teach Me Silence“ a nahrála jej s kvartetem. Byla a je ale též členkou výrazných uskupení na maďarské jazzové scéně – s kapelou Equinox (lídrem je tu kytarista Tibor Márkus) vydala dvě alba, v letech 2003-08 zpívala (a to i na koncertech u nás) s Egy Kiss Erzsi Zene, jež mísila jazz s rockem a folklórem (také dvě alba). Kovács vůbec ráda experimentovala od počátku své kariéry – třeba v perkusivní skupině Panchan (2006-13) a od roku 2011 volně improvizuje v duu s basákem Györgym Orbánem.

Druhé vlastní album „Recycle“ natočila tentokrát pouze s dvojicí instrumentalistů. Maďarský kytarista a elektronik Márton Fenyvesi nyní žije v Kodani, kde absolvoval magisterský program „European Jazz Masters“ (2014). Studoval také v Amsterodamu a Paříži. Spolupracuje zhusta s písničkářkou Verou Jonas a je členem Modern Art Orchestra – tudíž si zahrál např.s Bobem Mintzerem, Davem Liebmanem, Wallacem Roneym, Rhodou Scott a doprovázel Kurta Ellinga. Bubeník a perkusista András Dés absolvoval jazzová studia na Lisztově hudební akademii v Budapešti (2005). Nyní má vlastní trio a navíc je členem řady maďarských souborů, včetně tria 1705, jehož album „Zone“ jsem tady již recenzoval.

Téměř padesátiminutové album obsahuje sedm tracků, jež skrývají oproti debutu pouze tři autorské kompozice; zbytek jsou velmi zajímavé coververze jazzových standardů a jedné rockové pecky. Úvodní „Heading Into Autumn“ představuje společnou improvizaci, značně ovlivněnou ambientem, jež funguje zároveň jako efektní předehra k totální dekonstrukci swingového standardu „I´ll Remember April“. Zpěv Kovácsové jde velmi volně po páteři původní melodie, posléze je dokonce i elektronicky zmutován. Instrumentální tok se postupně zahušťuje a graduje, téměř až do garážově rockového zvuku. Vše vrcholí razantním sólem bicích. Další společná autorská improvizace „Getting Naked“ je prokreslen nejen ambientem, ale též elektronicky zhuleným vokálem, minimalistickými riffy kytary, rozvolněnými bicími a výraznými prvky noise. Jde opět o antré, tentokrát k neméně provokativní úpravě Cobainova majstrštyku „Come As You Are“ (je moc dobře, že se jazzmani uchylují k Nirvaně!). Ze zdánlivě krotkého jazzového písničkářství trio vydoluje parádní free-jazzovou rozvolněnost i s hutným kytarovým sólem, aby pak píseň patřičně vygradovala. Následující autorská kompozice „Just Thinking Of You“ uvozuje lyrická kytara, ale uvnitř milostné duše divoce tepe srdce. Pozoruhodná je posléze miniaturní instrumentálka „The Way You Look Tonight“, v níž je pod kytarou a noisovými efekty skryt standard, který proslavil Frank Sinatra. A ten přechází plynule v jiný standard – „Bye Bye Blackbird“. Jde o další mistrovské uchopení jinak lahodného kusu, jež se svou odvahou a nekompromisností vyrovná pojetím Johna Coltranea a Milese Davise. Nevšedně minimalistická úprava, sycená elektronickými ruchy v kontrastu s lyricky projasněným zpěvem, vyústí ve zrychlený proud s náznakem swingového frázování, korunovaný chutným scatem. Po šesti minutách a čtyřiceti sekundách ale s nastupujícím tichem stopáž nekončí! Po bezmála 4 minutách prázdna se ozve živá, amatérsky nahraná verze předchozí písně, zakončená představováním protagonistů a dlouhotrvajícím potleskem…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*