Pokud se dá o někom říct, že sedí současně na několika židlích, tak určitě o hudebníkovi Pavlu Hrubém. Saxofonista, basklarinetista, skladatel a pedagog je lídrem vícero hudebních formací. Jednou z nich je taky skupina Limbo, se kterou vydal před několika dny nové album Details. Při této příležitosti jsme se Pavla zeptali na vznik alba, Pavlovy hudební vzory a budoucí plány s jeho projekty.

 Jsi docela zaneprázdněný hudebník, v kolika projektech vlastně dnes hraješ?

Působím ve vícero kapelách a orchestrech. Vyjmenuji ty, které jsou koncertně či studiově víceméně aktivní. Limbo, Between The Lines, Tellemarkk, Phoenix Quartet, Swingband Jana Matouška, Willow Orchestra v projektu Paměti vrby, Pigeon Sax Quartet, Hibaj. Též jsem dlouholetým členem orchestru DJKT v Plzni v souboru Muzikál a opereta kde hraji na klarinety a saxofony.

Jak sa dá tolik aktivit časově sladit? Je možné být při takovém tempu perfekcionistou?

Některé z vyjmenovaných projektů hrají třeba jen třikrát za rok. Samozřejmě každý rok je to jinak a v různých obdobích se naplno věnuji přibližně třetině těchto kapel. Vše by se stihnout nedalo při celoročním provozu, který mám jako učitel na ZUŠ a hráč muzikálového orchestru DJKT. Ovšem pokud by se našel manažer, který by se o mě staral, tak by se to možná dalo stihnout. Právě, že k těm všem aktivitám musím pravidelně přes celý rok doma sedět u počítače, manažovat a bookovat mé kapely a stále se někde nabízet. A to zabírá mnoho času a energie.

Nedávno vyšlo Limbu nové album Details. Stalo se tak po pětileté přestávce. Proč to trvalo tak dlouho?

Pauza mezi různými alby je dána především mojí každoroční vytížeností. Jednoduše to není snadné z časových důvodů vše zvládnout. Ovšem u Limba se myslím ta pauza vyplatila. Svým způsobem nám došla se sebou samými trpělivost. Pár let jsme na koncertech přehrávali staré věci a nic nového se nerodilo a tak jsme se rozhodli s tím něco udělat.

Kam se za těch pět let Limbo posunulo?

Od volné improvizace ke zkomponovanému a předem připravenému materiálu.

V historii kapely jde o první nahrávku předem zkomponovaných skladeb. Proč Limbo změnilo svůj zaběhnutý přístup? Souvisí to nějak se stupněm zralosti hudebníků?

Do určité míry bych souhlasil, že stupeň „zralosti“ muzikantů a osobní vývoj každého z nás ovlivňuje pohled na to co a jak hrát. Během cca posledních pěti let jsme se postupně přestali na koncertech volné improvizaci věnovat a hráli jsme ustálený repertoár formálně daných věcí, které ovšem původně vznikli z volné improvizace, což je trochu paradox. Během nahrávání nového alba jsme ve zbylém čase natočili pár volných improvizací a uvažovali o tom, že bychom nějakou na desku zařadili. Když jsem si je pozorně poslechl, tak jsem usoudil, že by tento volný materiál moc nezapadal do konceptu nových prokomponovaných skladeb. A navíc bych sebekriticky poznamenal, že tyto volné improvizace zase nebyli kdovíjaké zázraky. Sám za sebe bych řekl, že jsem co se týká volného improvizování k sobě a ostatním vnitřně náročnější nežli před lety a jen tak už mě něco nepřekvapí. A o to jde se při takovýchto free dobrodružstvích stále překvapovat, nenudit sám sebe a posluchače, dobře komunikovat. My jsme volnou improvizace nezahodili, můžeme jí kdykoliv spontánně provádět, ale momentálně nás baví hrát připravený materiál v rámci kterého se tak jako tak krásně vyblbneme :-)

Jak dlouho skladby vznikaly? Nacházejí se na albu též kompozice jež odpočívali po léta někde v šuplíku?

Půl roku před natáčením jsme si dali za ůkol aby každý z nás připravil nějaký materiál. Stačil by fragment, motiv, harmonie, groove, struktura a to by se pak společně dopracovalo. Nakonec jsme dali dohromady dost věcí a v podstatě hotových. Den před frekvencemi jsme nové věci zkoušeli a dopracovali. Sedm skladeb se napsalo přímo pro nové album, další tři čerstvé kompozice jsme již poslední dobou hráli na koncertech. Např. moje píseň Timelessness je tzv. “ze šuplíku“. Mám doma takový notový sešit, kde jsem za celá léta nastřádal různé nápady (melodie, harmonie, groovy). Jednu takovou zajímavou melodii jsem tam objevil, připsal k ní novou harmonii a Timelessness bylo na světě.

Co by si měl pod názvem alba – Details – posluchač představit?

My to překládáme jako Drobnosti. Minutáž jednotlivých písní je celkem úsporná, krátká. Tři až pět minut. Takže jsou to takové „drobnosti“.

Jsou kratší kompozice cestou, kterou se bude Limbo v budoucnu ubírat?

Primárně se délkou kompozic nebo volných improvizací dopředu nezabýváme. Kratší tracky na novém albu nás svou úsporností baví. V budoucnu se klidně může stát, že naopak natočíme zcela free desku kde budou dva tracky po dvacetipěti minutách J. Vše je možné.

Základním improvizačním vzorem kapely je Art Ensemble of Chicago. Co vás na nich nejvíc fascinuje a co z jejich hudby přenášíte do té vaší?

Radost ze samotného tvoření. Humor, překračovaní vlastního stínu, stát si za svým, udržet si stálou bdělost kreativity na tak vyspělém duchovním stupni. Barvy, zvuky, rytmy, nálady, pestrost. Přátelství, které si vzájemně nemusíte dokazovat. A také najít odvahu občas změnit svůj záměr.

Stránka vydavatelství Polí5 uvádí, že album je k dispozici za dobrovolný příspěvek nebo zdarma. Proč tak štědré gesto?

Nevím, jestli je to štědré gesto, ale tuhle vydavatelskou politiku praktikuje majitel Polí5 Josef Jindrák již několik let. U každého vydaného titulu tohoto labelu je možno koupit originál artefakt nebo si album volně stáhnout na portále Bandcamp. Prostě se to přes Bandcamp dostane k většímu počtu lidí na internetu, i když víceméně zadarmo.

Nedávno jsi si koupil ve Francii špičkový basklarinet (na stejný hraje taky Marcus Miller). Řekneš nám víc o tomto nástroji? Co nového od něj očekáváš?

To je krásný příběh a vlastně zázrak, který mi splnil můj táta. Na konci března 2017 jsem odletěl do Paříže s kolegou Janem Provazníkem (opravář a vývojář hudebních nástrojů) vybírat v centru legendární firmy Selmer nový model basklarinetu Selmer Privilege. V showroomu jsem měl připraveno pět těchto nových modelů. Po pečlivém výběru jsem si jeden odvezl sebou domů. Zaplatit musíte cca půl roku dopředu a oni vám ho pak vyrobí. Dali mi k nástroji také nový model hubice Selmer Focus. Hubice Selmer Focus mě okamžitě zaujala svými zvukovými možnostmi a nuancemi. A pokud mám nový nástroj tak změním i hubici a dosáhl jsem jiného, krásného zvuku. A o to také šlo – posunout se jinam, dopředu. Minulých sedmnáct let jsem hrál a točil na jiný špičkový francouzský basklarinet Buffet Prestige a hubici Vandoren B45. Na nový basklarinet jsem již v srpnu 2017 natočil album Tellemarkk. Ovšem po příletu z Paříže jsem nejprve dbal pokynů Jana Provazníka a celý následující měsíc nástroj jen impregnoval, ošetřoval. Následně jsme s kolegou Provazníkem na nástroji doladili určité detaily šité mi na míru. Do práce jsem ho tedy vzal až v květnu a od té doby je v provozu. Na nástroji jsou i určité vychytávky a vylepšení, které usnadňují obsluhu při samotném hraní. Krásné kožené pouzdro je tzv.“flightcase“ = chytrý tah od firmy Selmer. Nejdůležitější je dřevo nástroje, z jakého kusu kmene je vyroben a to se dá poznat při výběru. Jsem přesvědčen, že nástroj, který vlastním, je ze srdce kmene. Má jednoduše nádherný zvuk ve všech polohách a intonačně je zcela vyrovnaný. Humorným mottem tohoto příběhu je věta: „Tati, já nechci auto, já chci basklarinet“:-)

Proslýchá se, že máš doma kompletní sbírku alb Weather Reportu. Jak dlouho vznikala a proč právě Weather Report?

Weather Report je láska na celý život. To je kapela a hudba ve které je vše, co miluji, a na nejvyšší úrovni. Sbírka vznikala až donedávna, zhruba patnáct let průběžně. Mám sbírku kompaktních disků. Na vinylech jsou tyto raritní nahrávky příliš drahé. Sbírám jen oficiální studiové a live nahrávky tohoto bandu, žádné „best of“ a podobné kompilace mě u Weather Reportu nezajímají. Touto super kapelou prošla během její existence celá plejáda úžasných světových hráčů a zpěváků. Joe Zawinul je prostě non category!

Máš některé jejich album radši, než ostatní?

Na to není snadná odpověď, protože miluji celý vývoj a všechny desky WR. První období s Miroslavem Vitoušem je nádherné a nejodvážnější. Další období s Alphonso Johnsonem, Jaco Pastoriem, Victorem Baileym jsou formou sevřenější, krásná témata, harmonie, groovy. Namátkou vyjmenuji z každého období nějaké album: I Sing The Body Electric (1972), Live in Tokyo (1972), Tale Spinnin‘ (1975), Night Passage (1980), Sportin‘ Life (1985).

Tvé plány s novými projekty?

V srpnu jsme ve studiu SONO s triem Tellemarkk (Dorota Barová – cello, voice, el. boxes Tomáš Reindl – tabla, percussion, electronics, Pavel Hrubý – soprano sax, bassclarinet) natočili nové album pro label Amplion Records (Alexej Charvát). Cédéčko vyjde na podzim 2017. Na tohle album se těším velmi. Například Tomáš Reindl použil nový electronic setup, skvěle s ním pracoval a dokonce nás ve studiu živě procesoval. Dorka Barová krásně zpívá a vymyslela moc pěkné harmonicko-melodické struktury. Před natáčením jsme měli společné soustředění a připravili zbrusu nový materiál. Bude to elektro-akustická hudba spíše blíže world music s určitými přesahy. Také postupně dáváme s kolegy dohromady speciální projekt „Zdeněk Lukáš 90“. Bude to zmapování komorní tvorby pro dechové nástroje od tohoto světoznámého českého skladatele soudobé hudby k jeho nedožitým devadesátinám. Album by mělo spatřit světlo světa na podzim 2018. Projekt je pod záštitou ČRo Praha a Plzeň. O vydání by se měl postarat Radioservis. Pokud se nemýlím, tak to bude první ucelená kompilace komorní tvorby Zdeňka Lukáše na světě vůbec.

Děkujeme za rozhovor.

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*